Štyri slnká

Filmu buď člověk přijde na chuť a soucítí s hlavními hrdiny, anebo ho bez váhání pošle do kytek s komentářem: "To byla ale blbost". Já osobně se řadím spíše do té první skupiny. Už kvůli celkovému pojetí. Ostatně Slámovy filmy mám rád (právem ho mám v TOP režisérech). Osudy všech protagonistů byly opravdu zvláštní a nejednou jsem si říkal: "Ty vole, to je teda život". Jako komedii bych to vůbec nepovažoval, i takoví jedinci zkrátka žijí. Co se musí vytknout, je plytkost, absence většího vzrušení a málo propracovaný děj. Za což srážím významná procenta dolů. Nicméně Čtyři Slunce nezatracuji, film měl při nejmenším kvalitní a atraktivní obsazení. Ovšem ani to nestačilo k tomu, aby se člověku vryl film výrazněji do paměti. Ale věřím, že až to budou za cca 2 roky dávat v TV, tak zasednu. 66% (07.10.2012)

Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku. (30.05.2012)

Někdy mám pocit, jako by u nás byla půl roku tma a půl roku den .. tak nějak si český film v poslední době lahodí v bezútěšnosti tolik typické severským filmům (no dobře, tolik jsem jich neviděl). Nedávno jsem zabředl do marastu s Poupaty, nyní mi do smíchu nebylo se Čtyřmi slunci. Oba filmy mají společné to, že přes všechen nezdar každá z filmových postav hledá to své štěstí. A pozitivem může být to, že ho tam nacházím i já .. v podobě skvěle zahraných rolí, výborné muziky, dobrém příběhu. (29.03.2013)

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. (29.06.2013)

Zklamání, které sice nedosahuje odpudivých rozměrů Nellisovic Perfect days, páč Sláma se aspoň nezaprodal střednímu proudu, ale možná díky tomu jde o zklamání ještě hlubší, neb se dotýká samotného nitra, jež mělo tohoto režiséra ve velké, skorem duchovní oblibě (stále má, ale napříště bych panu Slámovi přál více režisérského Štěstí). 40% (28.09.2012)