Ženy môjho muža

Dostávám se do věku, kdy tomu filmu začínám rozumět. Kdybych byl mladší, tak k němu rozhodně nebudu tak smířlivý. Takhle se nepřidám na stranu těch, kteří tady tvrdí, jaká že to byla hrozná kravina. Nebyla. Prostě spolu žijí 2 lidé, kteří už se mají za ty léta jeden druhýho až po krk. Žijí spolu, ale ve skutečnosti každej sám. To je základní linie, pro mě de facto jediná uchopitelná a zapamatovatelná. Pak je tu pro mě absolutně nezajímavej, nesouvisející příběh nějaké Makedoňanky - zbytečná odbočka. Pak je tady příběh nemocného grafika v podání Vladimíra Dlouhého - tuhle odbočku jsem nepochopil vůbec..? A pak je tu dramatizace v podobě vraždy mladé modelky. Jestli má zbytek působit civilně, tak tahle zápletka je čistě filmová, protože téměř nereálná. Celkově slepenec, kterej nebyl v podstatě o ničem. Z mého pohledu měl jedinou přednost - úplně nenudil. Jo, a líbila se mi i kamera. Jinak česko-slovenský film se dá zjednodušeně zobecnit jako stále dokola opakované pokusy o depku, které skutečně vyznívají depresivně a občasné pokusy o komedii, které rovněž vyznívají depresivně. A v tomhle my tady žijem. Ještě že už si dnes člověk může vybírat a zabrousit i jinam. Tohle je jasná krize a trvá to už pekelně dlouho. Sláva těm nemnoha výjimkám, o kterých mnou výše řečené neplatí. (13.09.2014)

„Chceli byť slávni a keď sú, ľutujú. Máš to ako so sexom – robíš to a hovno z toho.“ Herečka/moderátorka za zenitom. Krachujúce manželstvo so záletným a navyše aj duševne chorým manželom. Policajné vyšetrovanie vraždy. Ilegálna emigrantka z Macedónska (v Bratislave). Vzťah medzi zdravotnou sestrou a jej umierajúcim pacientom. Sieť predajní na umelé kvety. Slovensko-ázijský šoubiznis. Na jeden film nie málo. Práve roztatárenosť scenára, skáčuceho z jednej témy do druhej (teoreticky by každá stačila na vlastný film), je hlavným mínusom pekne zrežírovanej snímky. Plusom sú skúsené herecké výkony (v podstate všetci dokázali i na malom priestore dôstojne vystihnúť charakter svojich postáv, len u Táni Pauhofovej má divák pocit, že tu hrá len preto, aby si zasa dala dole podprsenku). (29.01.2010)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

Námet ten by ešte ušiel, mal tam niekde v hĺbke niečo skryté čo stálo zato, ale ani za boha ho nie dostať na povrch.....Autori sa zjavne snažili vniesť do filmu niečo zaujímavé, iné ale z veľkej miery to chceli dosiahnuť strihom a ten bol katastrofálny, čím sa vlastne zabíjal a dehonestoval samotný príbeh kedže mnohokrát to vypadalo tak, že scéna striedala scénu pričom spolu len prámálo súviseli a dej potom vyznieval nesúvislo, nezáživne...Strih bol proste až príliš divoký....No a potom nesmiem opomenúť ani milostné scény...ktoré končili skôr než začali. Vlastne to boli len akési náznaky, pričom ich vrcholom mala byť asi scéna nahých nadier Pauhofovej....ktorá však vyznela hmm...podivne. Rád by som vedel prečo Táňa vôbec do toho šla, prečo si zahrala vo filme v ktorom sa objaví asi na 1-2 minútky a ponúkne na obdiv svoje prednosti.( Pochopil by som to ak by šlo o film čímsi význačným, alebo mediálne hitovým....ale tu????....). (08.01.2010)

Ivan Vojnár je vymírající druh (možná poslední exemplář) česko-slovenské kinematografie, totiž režisér vybavený autorským viděním světa. V tom dnešním se mu nelíbí, ale je dalek kritiky či karikatury, jen jím tak teskně bloumá spolu s náladově přesnými herci (trochu ruší jen seriálové výkony Noska, Polívkové a Pauhofové, to jsou však naštěstí malé role), ze kterých bych nejvíc vyzdvihl čím dál lepší Zdenu Studénkovou. Na Ženy mého muže si těžko kdo za rok dva někdo vzpomene (pokud je vůbec kdo zaregistroval), ale já osobně si čas od času rád dopřeju takovouto očistnou depresivní lázeň. (25.10.2009)