Réžia:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrajú:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (viac)Obsahy(1)
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (273)
Trocha svobody v nesvobodném světě, kapka naděje v beznadějných vyhlídkách, chlast, životní odevzdanost i silný cit pro přátelství, lásku a ve svobodomyslný život. Za každou přezdívkou je jeden osud. Neuvěřitelně přirozený film o nepřirozených bytostech, žijící svůj květinový čas v šedi své doby. "Lůza" společnosti dodávající mé mysli životní energii. Nadherný paradox. "...drž nám tam nahoře místo, Gumo, ať tam dojdeme rovný, jako Ty..." Vynikající hudba, režie a skvostné neherectví. ()
Narozdíl od padesátkové agit-slátaniny Kousek nebe šel v tomhle film Nikolaev až na dřeň a předestřel černobílé plátno plné uvěřitelných postav a syrové atmosféry. Dokonce i postavy komunistů už nepůsobí tak křečovitě karikaturním dojmem a svět androšů a santusáků funguje před vašima očima neobyčejně hladce a působivě. Dokumentární dojem posiluje jak kamera, tak velmi skromně zvolený tón vyprávění, který nic nestylizuje a jde přímo k podstatě. Bezútěšná atmosféra normalizace sama o sobě sugeruje otázky po možnostech existence a nutnosti krajního gesta v podmínkách, které neumožňují svobodnou existenci. Skutečně důležitý film, je skandální, že prošuměl takřka bez odezvy. ()
film mapující český máničkovský underground za dob komunismu a dokonale zachycující tehdejšího ducha pomocí partičky mladých budižkničemů - obzvlášť v první půlce jsem měl pocit, že kameru drží jeden z členů komunity a já sleduji dobový amatérský dokument a ne film z roku 2007. Druhá polovina sice rozvíjí nějaký děj, ale už nefunguje tak dobře jako ta první - ovšem stále se jedná o nadmíru povedený snímek vybočující ze současné české produkce, který mohu s nejčistším svědomím doporučit a u něhož jsem dlouho váhal mezi ****/*****. ()
V životě bych neřekl že někdo v týhle době dokáže natočit tak originální, sugestivní a autentickou záležitost. Zfilmování Pelcovy knihy rozhodně muselo být oříškem a vybrání prostřední části považuju za dobrý krok. Narozdíl od Pelíšků a jiných úsměvných komedií z období socializmu nám tenhle snímek ukazuje že to zas nebyla taková prdel... ()
Četl jsem knihu a proto si dovoluji napsat, že je o mnoho lepší, než její filmové ztvárnění. Autoři filmu se příliš vyhýbají věcem, ve kterých si Pelc libuje a tvoří podstatu knihy. Ani černobílé ztvárnění film kýženě nepřiblížilo ztvárnění doby a jejímu duchu, také mi vadila přílišná dokumentárnost filmu a amatérské výkony hlavních postav. Ale jinak chvályhodný počin. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (8)
- Natáčeno v Horním Jiřetíně a Mostě. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
- Výrobci film nechali před uvedením v kinech promítat v hospodách. Hlavně kvůli tematice filmu. Promítalo se tedy na různých místech, v improvizovaných kinech uvnitř hospod, většinou za 100 korun. (GANOUSEK)
Reklama