Réžia:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrajú:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (viac)Obsahy(1)
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (273)
Pár scén absolutní kurevská paráda (oslava narozenin, fotbal), dalších pár totální odpad a většina průměr, takže je to nakonec přesný střed. Jo, být smažka, bylo by to o něčem jiném, ale takhle se mi kolektiv příliš nezamlouval a koukal jsem na to zčásti se zájmem a zčásti s odporem. Divný film. 50% ()
Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. ()
Celý film mi po formální stránce připadal velice "jednoduchý". Především herecké výkony byly často hodně slabé. Chvíli jsem měl pocit, že sleduji amatérský film. Možná se jedná o záměr. V každém případě je ...a bude hůř svěžím počinem, kdy v návalu tradičních českých komediálně-lidových dramat dostal konečně někdo odvahu prorazit s něčím netuctovým. 70% ()
Všichni hašiši vesele se smáli. 1) Kniha je zajímavější - syrovější a autentičtější. Zřejmě když člověk ty zájemce o bezdomovectví (z vlastního rozhodnutí, prosím) vidí na plno, byť jen černobíle, je jasné, že si je nemůže nijak idealizovat. A nic na věci nemění ani fakt, že Jan Pelc, který emigroval ve 24 letech (1981), popsal i své vlastní zážitky a traumata z režimu. 2) Litvínovský satanista a deathmetalista (podle Petra Nikolaeva) Karel Žídek (hlavní postava Olin) je pěkný kluk. 3) Výstižný koment: gudaulin*. ()
Za toho komunismu se vlastně žilo fajn. Samej chlast, fet a sex. A když po tobě šli esenbáci, začalo se křičet o svobodě. Nebo o emigraci. Mně tedy přišlo, že sleduju lidi bez cíle a snahy, kteří svou neschopnost hážou na komunistický režim, který jim nedovolí dělat, co by chtěli, jenže oni chtějí jen chlastat, fetovat a souložit. Taková oslava lenochů, co mají ručičky šejdrem a na všechno spoustu keců, proč to nejde. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (8)
- Představitel hlavní postavy Karel Žídek se musel nechat ostříhat kvůli závěrečným scénám v Paříži. (Calid)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
- Natáčeno v Horním Jiřetíně a Mostě. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama