Průvodce k rozpoznání tvých svatých

Zase jeden z mnoha Rumble movies z NY. Všichni jsou drsní, pořád by ho chtěli kouřit, všichni mají IQ 53, rodiče o něco méně a podle toho to taky vypadá. Všichni dělají hovno o nic neusilují, nudí se. Všichni ti pitomci s odhalenými rameny stále říkaj fuck a myslí si, že v životě je štěstí, láska nebo svoboda zadarmo. Všichni ti tupci se potom diví, že ne a reagují agresivně. Takových sraček bylo již natočeno spousty ale proč jejich sledováním ztrácet čas. (09.02.2009)

Nejlepší byla písnička na konci, jako kulisa k titulkům. Potom pár pohledů Roberta. A mladý Dito, to byl taky fešák. Ale jinak, co nového to všechno, s neuvěřitelnou stopáží, přineslo? Pár obrazů řazených za sebou zobrazujících bídu amerického předměstí, sílu různých vztahů a pokus utéci pryč, od něčeho, co si však neseme s sebou. OK. Ale to už tu bylo mockrát, že??? (29.03.2010)

Velice příjemné překvapení od debutujícího režiséra, který režíruje svůj životní příběh. A nutno dodat, že ho režíruje dost dobře za vydatné pomoci kvalitních herců. Film se vlastně z větší části věnuje nelehkému dospívání několika kamarádů v jedné newyorské čtvrti. Avšak tento příběh je prolínán příběhem druhým, který sleduje hlavního hrdinu v již dospělém věku, jak se vrací na místo svého dospívání po 15 letech. Tenhle film se velice povedl. A je pravdou, že v něm možná lze najít určitou podobnost s Příběhem z Bronxu, ale tady mi přijde, že příběh je vyprávěn o něco více zajímavěji. Ale co tento film sráží, to je zmatečný začátek filmu. Než jsem se stihl trochu zorientovat a pochopit, že vlastně sleduji dva prolínající se příběhy, tak uteklo dobrých 20 minut. A to je právě to, co snižuje zážitek tohoto filmu. Zbytek příběhu by byl totiž na pět hvězdiček. Někdo může namítnout, že pi opakovaném zhlédnutí by se to dalo napravit. Ano, to je možné, ale já hodnotím film po jednom zhlédnutí, protože to je nejobjektivnější hodnocení. Ale o čem se chci dále zmínit, to jsou herci. Ti totiž tento film parádně vyzdvihují, herecké výkony mladistvých i dospělých představitelů jsou výtečné a dá se říci, že film právě díky nim patří mezi nadprůměrné filmy, na které hned tak nezapomenu. Takže je to za čtyři hvězdičky. (02.12.2008)

Bylo nás pět na americký způsob, aneb „Kurva, píča, doprdele, mám bejsbolku, tak mě neser“. Dito Montiel je v prvé řadě talentovaný písničkář, k filmařině se dostal teprve přes svůj pseudobiografický bestseller z roku 2003. Podle bestselleru napsal scénář, scénář vzbudil pozornost v Sundance a filmovému zpracování již nic nestálo v cestě. Průvodce k rozpoznání tvých (jakože číkoliv) svatých je dobře obsazený bezdějový film, který, ač usiluje být osobitou výpovědí o „dětech ulice“, dost dluží filmům Scorseseho a Spikea Leeho. Za pozornost stojí „rising star“ Shia LaBeouf, stejně tak „regenerated star“ Robert Downey Jr. Rozhodně jde o zdařilý debut, opět dokazující, že ničím nesjednocená forma je taky forma. 70% Zajímavé komentáře: Martyr, Kvítek (20.02.2010)

Slabší průměr. Musím přiznat, že v první polovině jsem se chvílema celkem nudil. Druhá polovina už byla lepší, ale celé to na mě působilo tak nějak sterilně bez výraznějších silnějších momentů (snad jen smrt Irčana jako poslední kapka stála za to). Jo a jestli byly, kromě příběhu, alespoň z části autentické i dialogy, tak mě to přesvědčilo o faktu, že spousta lidí v Americe má fakt vypatlanou makovici, protože většina rozhovorů byla totálně o hovně. Připadalo mi, že postavy jen blábolí nebo se hádají, nemá to hlavu ani patu a většinou ani žádný smysl (a to včetně dospělých, u kterýchž to bylo ještě viditelnější). Co bylo výborné, tak určitě herecké obsazení, ale v celku jsem čekal určitě víc. (21.12.2008)