Borat: Nakúkanie do ameryckej kultúry na objednávku slavnoj kazašskoj národa

Kontroverze se ve formálně uhlazeném hávu tradičního lineárního vyprávění mění v divácky atraktivní komedii trapnosti, kde provokativnost slouží nikoli ke konfrontaci, ale k povýšenému a oduševnělému výsměchu. Na film totiž už z jeho podstaty nepůjdou konzervativní diváci, ale naopak liberální publikum, které od něho dostane přesně to, co chce: drzou karikaturu stupidity měšťáctví a americké radikální upjatosti. "Borat" funguje jako klasický dramatický film a to díky důmyslné dramaturgii (úvodní představení postavy a následné stanovení cíle, k jehož naplnění vše směřuje, přičemž jednotlivé pasáže stupňují napětí vůči závěru - dílčí setkání Borata s nic netušícími lidmi skvěle znásobují očekávání jestli a jak dojde k jeho konfrontaci s Pamelou). Projekt je pozoruhodný tím, jak tvůrci mistrně dokázali profesionalitu maskovat jako nevázanou zhovadilost. (05.08.2009)

Pokud nejste žid, feministka, homosexuál, černoch, cikán nebo americký vlastenec, tak jste právě objevili zlato. Když se člověk tlemí od začátku do konce, je maximální počet hvězdiček určitě na místě. Jen mě překvapuje zdejší hodnocení. Tady jsou přece všichni hrozně nad věcí a neberou se vážně, ale zřejmě to zase budou jen pozérský kecy vypouštěný na diskuzích. (15.11.2010)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)

Pohodlně se usaďte a já Vás v několika momentech provedu rychlokurzem ksichtění, který budete u filmu Borat potřebovat. Takže za prvé. Lehce pootevřete ústa na šířku Vašeho prstu a k tomu lehce zvedněte obočí. Řekla jsem lehce. Ksicht druhý. Tentokrát otevřete ústa jak nejvíce to jde, jako by Vám upadla čelist (pokud ale máte problémy s panty, neotevírejte ji moc, zaseklá čelist bolí), obočí opět zvedněte a pořádně vykulte oči. Ano, jde Vám to skvěle. Ksicht třetí. Zvedněte pravý koutek, popřípadě oba, úsměv Vám sluší. Následující obličej jistě všichni znáte, ukažte mi pořádně mandle (smích je u tohoto ksichtu povinností). V neposlední řadě si musíme procvičit mračení. Ať se nám to nad očkama pořádně krabatí. A nejdůležitější výraz tváře musí být znechuťující, takže k mračení si přidáme zvednutí horního rtu k nosu. Pokud si s tímto nevíte rady, kontaktujte Silvestra Stallona, on má zvedání horního rtu v merku. Právě jste úspěšně absolvovali kurz ksichtů a mě nezbývá nic jiného, než Vám popřát, ať si ho u Borata náramně užijete. Nashledanou (02.11.2010)

Při sledování tohoto filmu jsem dostal blažený pocit a začal jsem si při svých slzami pokrytých očích snít svůj malý sen o plné a ničím neomezované svobodě slova a názoru. Sen, který se mi rozplývá po každém sledování zpráv. Po každém novém zákoně. Teď jsem si vyhledával reakce od odborníků, obyčejných diváků, četl ty desítky žalob. Přijde mi strašně smutné, jak všechno berou lidé vážně. Svoboda slova je mýtus. Začne být reálnou až tehdy, kdy budou existovat jen inteligentní lidé, kteří navíc pochopí, co všechno obnáší a to se patrně nikdy nestane. Je zázrak, že se tenhle snímek vysílá. Díky Sacho! I když tím díky si nejsem tak jistý. Jak nad tím tak přemýšlím, zjišťuji, že již nemám chuť ke sledování jiných filmů. Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu pro mě představuje naprostý ideál a vrchol. Obávám se, že jsem se smál více, než u Žhavých výstřelů nebo dvoustého dílu Hvězdné brány a že jsem si Borata zamiloval více než Homera Simpsona. Doufám tedy, že ze mě časem ten hype odpadne, protože jinak nevím nevím... (02.12.2006)