Malé deti

Líbil se mi hlas vypravěče mimo obraz - dodával tomu všemu dění černohumorný až satirický nadhled; líbila se mi koketérie s Paní Bovaryovou a příměstskou povrchní falší; zamlouvaly se mi snad všechny charaktery, které se příběhem třeba i jen mihly; neskutečně jsem si užívala srážení, proplétání a přebírání důležitosti a váhy všech dějových linií; zamilovala jsem si okamžiky, kdy si Kathy uvědomí, že žena sedící u stolu s jejím manželem, není jen sousedka na nezávazné návštěvě, a kdy Ronnie otevře dopis od matky; téměř jsem nevydýchala posledních 10 minut, kdy jsem očekávala drastičtější vyvrcholení o ono bylo nakonec daleko bolestnější... Vlastně je mi z toho líbění a zamlouvání až moc sladko ... tenhle film je nějakým zvláštním způsobem téměř dokonalý. Pojednává o situacích, které se dějí kolem nás neustále, všedně, dokola. Nechci, aby tomu tak bylo, jistě, ale to je jen utopická a naivní touha o nekomplikovanosti lidských vztahů, byť jsou občas tak průhledně ohrané a nepoučitelné. A nejspíš jsem se nezmínila o tom, že tohle dílko je natočeno jako krásný, úžasně barevný a precizní biják. Což je nejspíš pochybná vada na celkové kráse a dokonalosti, alespoň v mých pokřivených měřítcích - brala bych o foust špinavější filmařinu, ale to by potom nebyla taková zábava ... dešifrovat všechnu tu lidskou veteš z předměstí. 85% (07.01.2009)

Film "Jako malé děti" mne unudil, svou formou doplňovanou vypravěčem i obsahem. Nezdálo se mi být nic zajímavého na příběhu několika matek s dětmi na dětském hřišti, kde jako bonus je občas taky jeden otec, blízko žije pedofilní úchyl, páry se nepárují tak, jak byly sezdány, ale tak, jak se potkávají s dětmi na hřišti... Trailer: http://www.csfd.cz/film/223657-jako-male-deti-little-children/videa/ (23.03.2009)

Upřímně, myslím si, že už mám něco málo nakoukáno a tohle není poprvé, co film začal báječně a skončil… řekněme stupidně, ale aby to byl až takový propad kvality (kolem půlky filmu jsem uvažoval o 90 %, před koncem o 40 %) to se mi ještě nestalo. Little Children (když o tom tak přemýšlím, je tohle vhodný název, protože většina postav se opravdu chová jako malé děti) není špatným filmem, jak už jsem naznačil, ze začátku mě hodně bavil a já si říkal, že tohle vypadá na zajímavé drama. Ale asi v polovině filmu se to nějak zlomilo a od té doby jsem myslel jen na jednu věc - "kdy už konečně, ku*va, bude konec?!", protože mě opravdu otravovalo chování hlavních postav. Příklad - ženská čte Paní Bovaryovou (tu knížku jsem náhodou četl a proto vím, že to je nudná a blbá knížka) a ztotožní se s ní tak, že se začne podle té knížky chovat (takže si vlastně obhájí svou nevěru). Líbila se mi diskuze v knižním klubu, kdy si to obhajuje a kdy jedna z žen řekne, že tenkrát to jinak nešlo, protože ženy neměly taková práva. Ano, s tím souhlasím, ta knížka je možná hloupá i kvůli tomu, ale Sarah (Kate Winslet) se začne podle té knížky chovat (dnes, kdy žena má mnohem více možností, když je znuděná svým životem). A takhle bych mohl pokračovat, ale nechce se mi. Dnes za 60 % s tím, že (ač ji mám rád) musím říct, že Kate místy dost brutálně přehrávala a jediný, kdo si opravdu zasloužil nominaci, byl Jackie Earle Haley. A já jen doufám, že jednou takhle nebudu uvažovat, jako hlavní hrdinové tohoto filmu… (27.07.2011)

Scénář: Todd Field, Tom Perrotta .. Opravdu nejednoznačně působící film. Spleť osudů obyvatel luxusního předměstí, kde nevěra a sexuální deviace záludně čekají ve skrytu všudypřítomného lesku a pohody. Snímek se může opřít o několik silných pilířů. Ať už je to adaptovaný scénář, který rozpracovává psychologii postav, servíruje jízlivé i úsměvné dialogy a dává spoustu podnětů k zamyšlení. Mnoho nesou na svých bedrech herci. Věrné a přirozené podání umocňuje veskrze pravdivé jednání, kde se mísí nedospělost mysli a lehkovážnost jednání bez ohledu na dopady. Velmi podstatné je i režijní pojetí, nesoucí se v duchu osobitého vyprávění se zvláštní atmosférou, kde je líbivý hudební podklad Newmana upozaděn a do popředí se v mnoha scénách dostává pouze zvuk. Ať už je to šumění listí, vzdálený průjezd vlaku nebo pouze obyčejné ticho. Působí to dosti intenzivně. Ačkoliv ve mně snímek ještě pár hodin po návštěvě kina rezonoval, na plné hodnocení prostě nedosahuje. Field si mohl některé prodlužování pasáží odpustit a i samotné finále mi přišlo takové polekané a vzhledem k předešlému dění málo fatální. Film zůstává silný v momentech leč s prchlivým finálním dopadem, který však příznačně podtrhuje to „o malých dětech.“ (23.02.2007)

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4* a nakonec musím dát ty 3*. Ale ne proto, že by film byl "jen" průměrný. Důvod je ten (a zrovna tuhle otřepanou frázi říkam dost nerada), že jsem zkrátka ještě příliš mladá. Rozumím sdělení, které nám film předkládá, ale ještě jsem nikdy nic podobného neprožila (osamělost v manželství, frustraci, babinec na malém městě, prázdnotu...) a proto, přesně jak výstižně píše Kleopatra, se film neotřel o mou osobní strunu. Sama jsem zvědavá jak ho budu hodnotit, až mi bude třicet a sama se budu potýkat s nevydařeným manželstvím... (11.11.2007)