Princezné

Být prostitukou je z jakéhokoliv pohledu tristní. O tom se může každý přesvědčit v tomto španělském filmu. Ať už z pohledu Caye nebo Zulemi. Dva životy zdánlivě odlišné a přesto natolik podobné. Neschopnost adaptovat se v různých situacích a ponižování se před muži, kteří jím zaplatí pár eur. Přesvědčivé a upřímné ztvárnění sebou nese dobrý příběh o přátelství a o změně, kterou můžu učinit každý z nás. To vše za hudby Manu Chao. Krásné 4/5! (06.07.2012)

Sympatický a emocionálně dobře vyladěný film, který se nás snaží přesvědčit, že prostituce sice není úplně normální povolání, ale prostitutky jsou úplně normální ženy s romantickými sny o dobře fungujícím partnerském vztahu se stejnými starostmi či radostmi, jaké mají zaměstnanci v jiných odvětvích, a když se to tak vezme, tak mezi lehkými holkami v agentuře a mezi řekněme skladnicemi, kadeřnicemi nebo prodavačkami není v podstatě žádný rozdíl. Což se mi tak úplně nezdá, i když se v téhle branži nepohybuju. Odhaduju, že realita jejich existence a povah bude poněkud přízemnější, minimálně v průměru. Hodnotový žebříček musí takové řemeslo nevyhnutelně narušit a postupně úplně zdeformovat. Pro Princezny je příznačné, že se tam nevyskytují pasáci a je nulový vliv organizovaného zločinu. Ze spousty holek má potíže s drogami jen jediná, nejspíš aby vyplnila kolonku diváckého očekávání. Jinak se ale musí přiznat, že hlavní hrdinky jsou sympatické a příběh má civilní a přes výše uvedené celkem realistickou podobu. Je to slušně zahrané, s chytlavým hudebním motivem. Celkový dojem: 65 %. (07.09.2011)

"Budeš po něm chtít peníze?" "Dneska ne, dneska jsme ze Princezny." Příjemně koukatelný emocionálně-vyděračský kalkul o dvou holkách žijících na dně společnosti. Svou přepálenou vypjatostí a mnoha uslzenými bulvami si Princezny nezadají s kdejakým Íránským trhákem - co na tom, že v našem filmu neustále někdo brečí, hlavně, že cinkne zas nějaký ten fesťákový vavřín, že? A přestože by se obsah vyprávění dal shrnout do jedné věty rozivté, nepřišel mi celý biják jako špatný pokoukání. Zásluhu na tom určitě mají obě hlavní představitelky, který jsou ve svý nekonečný skormoucenosti opravdu přesvědčivý. Ferdnando navíc nepodceňuje diváka a používá zvlátní filmařský tempo, ve kterým jsem se okamžitě zabydlel a ani se mi po těch 113 minutách nechtělo odejít. (25.06.2012)

Výborný film - vtipný (obědy s matkou, vzájemné rozhovory a její reakce, scény v kadeřnictví), dojemný (vztah mezi hrdina a síla přátelství), o něčem vypovídají (jiný pohled na lidi na okraji) a něco sdělující (I ta poslední špinavá prostitutka může toužit po obyčejném štěstí). Krásný nenatahovaný otevřený konec, který přináší a říká vše. (11.09.2011)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)