Princezné

Film je díky své dramatičnosti téměř sociologickou sondou, zobrazující životní příběhy prostitutek Caye a Zulemy. I přesto že obě pocházejí z rozdílného sociálního a kulturního prostředí, se jejich životy v určitém momentě protnou a sdílejí jej společně ve stejném domě. Zaujaly mě především skvělé herecké výkony obou představitelek hlavních rolí, reálné zobrazení prostředí a vztahů, psychologicky propracované dialogy, užité prostředky k vyjádření citů a snů, a to i navzdory tvrdé realitě… (28.05.2008)

Fernando León de Aranoa a jeho Princesas. Na dlouhou dobu mě dostal tenhle intenzivní příběh o dvou ženách, jež si vydělávají prostitucí. Dvě princezny, španělka Caye a její nová hispánská přítelkyně Zulejma zprvu odtažité až kritická situace je spojí v přítelkyně. Princezny musí mít své sny a přání , aby přežily ! Když se jim ubližuje, jejich svět pláče. Dojemný příběh, kde nejlépe hrála Candela Pena, mě dojmul přes tolik příkoří ještě tolik víry v budoucnost. Po právu mnohokrát oceněný snímek. (19.06.2010)

Výborný film - vtipný (obědy s matkou, vzájemné rozhovory a její reakce, scény v kadeřnictví), dojemný (vztah mezi hrdina a síla přátelství), o něčem vypovídají (jiný pohled na lidi na okraji) a něco sdělující (I ta poslední špinavá prostitutka může toužit po obyčejném štěstí). Krásný nenatahovaný otevřený konec, který přináší a říká vše. (11.09.2011)

"...Zatneš zuby a jdeš dál... Dnem i nocí..." Líp než refrénem ústřední písně filmu se to snad ani nedalo říct. Jó děvky, ty tvrdý chleba maj... . . . Hořký, civilně pojatý film bez zásadního příběhu a nějakých scénáristických obezliček, ale možná o to silnější sonda do života pár kněžek lásky, ne moc bystrých šlapek na telefon kdesi z periferie Madridu, přesto však citlivých žen a živoucích lidských bytostí... A jak to vlastně dopadlo? Režisér naštěstí nesklouzává do nějakého smířlivého rozhřešení či dramatického finále, vše plyne dál - a snad to všechno matka Caye nikdy nepochopí, ale přijmout může, nemusí, může... Tak mami, zdvihni ten telefon... . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, nakonec pak z nutnosti za zbytečnou délku i za poněkud nevěrohodnou rozjuchanou scénu s Mercedesem zaokrouhleno poctivě dolů. - - - P.S. Pro fandíky ejhle: http://www.youtube.com/watch?v=t-5V69VvNsY - - - - - (Poprvé viděno 5.9.2011 na >princeznovském prostoru< , hodnocení 496., komentář zde lehce posmutnělý jako jednapadesátý - 6.9.2011) (06.09.2011)

Caye je prostitutka. Jen dočasně, šetří si peníze na prsní implantáty. Zulema je přistěhovalka a taky šlape. Jen dočasně, šetří peníze pro svého syna. Obě bydlí ve stejném domě a čkoliv jsou obě odlišné, najdou si k sobě cestu. Zpočátku jsou to jen konkurentky v rajónu, ale stanou se z nich přítelkyně. Přítelkyně, které si vypráví své sny, své obavy, svou naději... Princesas jsou opravdu krásným filmem o křehkých, citlivých, snících a smutných bytostech, které mají tvrdý život. Prodávají své tělo, ale své sny si vzít nenechají. Teď, když jsem to shlédla po dvou letech znova, musím dát * navíc, protože tohle je nezapomenutelný zážitek. Příběh plyne po narativní rovině bez výrazných srázů či výšin, nicméně plyne tak intenzivně, že po sobě zanechává hluboké stopy. A to zejména díky hlavní představitelce Candela Peńa, která jako "jednoduchá" Caya byla excelentní. Neskutečně autentickým způsobem se vžila do své postavy. Kolegyně Micealy Nevárez coby Hispánka Zulema byla rovněž úžasná. Jejich smích i jejich slzy jsem jim věřila. Obě mají svůj svět a své priority, ale tyto odlišnosti se spojí ve stejný celek: Jsou to prostě křehké princezny, které cítí, když se otáčí Země. Fernardo Léon de Aranoa natočil působivý snímek ze života dvou princezen, které hledají své království, a to za hudebního doprovodu Manu Chaa a Alfonza Vilallonga. Prostě citlivý film s psychologickým prokreslením všech postav, které odráží charakter necitlivého prostředí, v němž žijí. Jemné, působivé, nezapomenutelné. (23.08.2008)