Princezné

Film je díky své dramatičnosti téměř sociologickou sondou, zobrazující životní příběhy prostitutek Caye a Zulemy. I přesto že obě pocházejí z rozdílného sociálního a kulturního prostředí, se jejich životy v určitém momentě protnou a sdílejí jej společně ve stejném domě. Zaujaly mě především skvělé herecké výkony obou představitelek hlavních rolí, reálné zobrazení prostředí a vztahů, psychologicky propracované dialogy, užité prostředky k vyjádření citů a snů, a to i navzdory tvrdé realitě… (28.05.2008)

Caye je prostitutka. Jen dočasně, šetří si peníze na prsní implantáty. Zulema je přistěhovalka a taky šlape. Jen dočasně, šetří peníze pro svého syna. Obě bydlí ve stejném domě a čkoliv jsou obě odlišné, najdou si k sobě cestu. Zpočátku jsou to jen konkurentky v rajónu, ale stanou se z nich přítelkyně. Přítelkyně, které si vypráví své sny, své obavy, svou naději... Princesas jsou opravdu krásným filmem o křehkých, citlivých, snících a smutných bytostech, které mají tvrdý život. Prodávají své tělo, ale své sny si vzít nenechají. Teď, když jsem to shlédla po dvou letech znova, musím dát * navíc, protože tohle je nezapomenutelný zážitek. Příběh plyne po narativní rovině bez výrazných srázů či výšin, nicméně plyne tak intenzivně, že po sobě zanechává hluboké stopy. A to zejména díky hlavní představitelce Candela Peńa, která jako "jednoduchá" Caya byla excelentní. Neskutečně autentickým způsobem se vžila do své postavy. Kolegyně Micealy Nevárez coby Hispánka Zulema byla rovněž úžasná. Jejich smích i jejich slzy jsem jim věřila. Obě mají svůj svět a své priority, ale tyto odlišnosti se spojí ve stejný celek: Jsou to prostě křehké princezny, které cítí, když se otáčí Země. Fernardo Léon de Aranoa natočil působivý snímek ze života dvou princezen, které hledají své království, a to za hudebního doprovodu Manu Chaa a Alfonza Vilallonga. Prostě citlivý film s psychologickým prokreslením všech postav, které odráží charakter necitlivého prostředí, v němž žijí. Jemné, působivé, nezapomenutelné. (23.08.2008)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Za devatero horami a devatero řekami, kdesi v zemi španělské, žily dvě princezny. Ale nebyly to obyčejné princezny, protože tyhle musely ve skutečnosti šlapat chodník. Jedna má roztomilé a dojemné řeči, druhá je celá taková roztomilá a dojemná a navíc mi celou dobu připomínala Mášu Málkovou, což je taky pěkná baba. Do toho všeho hraje docela sympatická a padnoucí ústřední písnička. Není to kdovíjaké dílo, ale jde o poctivou práci, která si ocenění zaslouží. (28.05.2012)

Krásný film o dvou princeznách, které se (ačkoliv každá z jiných důvodů) živí nejstarším řemeslem a prodávají svoje tělo prvnímu, který přijde... Je to smutný příběh a princezny s krutým osudem jakoby nikdy neměly dosáhnout na svůj kousek štěstí... Možná si řeknete, že je to spíš příběh "ze života kurvy" (jak píše uživatel sta), ale popravdě - proč jsou špatné ony, když nebýt všech těch mužů, kteří platí za jejich těla, by tohle řemeslo vůbec neexistovalo...? Nikdy jsem nechápala, proč holky jsou "kurvy", když udělají sebemenší chybu a kluci ať už udělají cokoliv, ať podvedou svou ženu kolikrát chtějí, ať se vyspí se stovkou prostitutek, tak jsou stejně "borci a frajeři"... Smutný tenhle dvojitý metr, tenhle "double standard"... (16.09.2007)