Babo

Někdo si konečně všiml, že ve všech rolích, do kterých obsadili Rty Tae-hyuna, hrál dementa navzdory tomu, co po něm chtěli. A tak mu konečně připravili roli, ve které nemusí hrát, a světe div se! Stal se zázrak, první film, ve kterém mu věřím. Ale to je jen takový výskot bokem, protože celkově mě tenhle film dost pozitivně překvapil. Jak se takovýchhle filmů točí pomálu, tím kvalitněji vypadá, protože obsahuje ten element, který jinde chybí - tu špetku uvěřitelnosti, která mi pomůže prožít s postavami jejich příběh až do konce a zanechá ve mně pocit, že jsem viděl něco víc než běžnou limču s líbáním uprostřed a bukotem nakonec. (19.10.2008)

Jedná se o opravdu dojemné drama, smutné, ale přitom milé, tak, jak to umí jen v Jižní Koreji. Film pojednává o bláznovi jménem Sung-ryong, který se po deseti letech čekání setká s bývalou spolužačkou Ji-ho, jež se do něj zamiluje. Dozvídáme se o jeho minulosti, jeho vztahu k mladší sestře, které vadí jeho neustálá péče. Je to jeden z mála filmů, které mne rozbrečely. Pokud máte tu možnost, určitě film zhlédněte, stojí to za to. Nejhezčí byly stejně poslední minuty, které se odehrávaly v Praze :). (24.04.2009)

Příběh o Seung-ryongovi, který se stal po otravě kouřem mentálně postiženým. U této tragické události umře jeho otec a netrvá dlouho, než mu a jeho sestře odejde také máma. I přes všechen handicap s nímž žije, se snaží postarat o svou mladší sestru. Ta jej nedokáže přijmout a odstrkuje ho. Seung-ryu každý den pracuje před školou, kterou navštěvuje jeho sestra a prodává tousty, z jehož výdělků pro ní šetří peníze. Mezitím každý den čeká na starou kamarádku ze školy, která je v Evropě. Po deseti letech se dočká a Ji-ho (Ji-won Ha) se vrací domů. Ta jej zprvu nepoznává, ale postupem času ve své mysli rozkrývá kousky minulost, jejíž je Seung-ryong součástí. (19.01.2015)

Procítěné romantické drama, ve kterém Tae-hyeon Cha konečně ukázal co v něm je. Nádherný srdce rvoucí dojemný příběh doprovázený klavírní hudbou a náhledy do Sung-ryongova mládí, u kterého jsem nabrečel málem kýbl slz. Ani nevím proč mě to tak vzalo, ale hrozně se mi to líbilo a Národní divadlo v Praze jsem ke konci opravdu nečekal. Někdy si uvědomíme příliš pozdě, jak hodně jsme vlastně vlasně milovali a jak hodně mám naplňovala život láskou osoba, která odešla navždy do hvězd. 95% (17.01.2010)

Nepamatuju se, že bych viděl nespravedlivější film... Zcela zvolna plynoucí příběh jehož rozuzlení mně vyloženě nasralo... Vynikající výkon hlavního hrdiny a emoce podané opravdově, nikoli však vtíravě či vyděračsky... A jako doprovod krásné piano a na úplný závěr i Praha... Zkurveně smutnej film... (23.02.2012)