Babo

Příběh o Seung-ryongovi, který se stal po otravě kouřem mentálně postiženým. U této tragické události umře jeho otec a netrvá dlouho, než mu a jeho sestře odejde také máma. I přes všechen handicap s nímž žije, se snaží postarat o svou mladší sestru. Ta jej nedokáže přijmout a odstrkuje ho. Seung-ryu každý den pracuje před školou, kterou navštěvuje jeho sestra a prodává tousty, z jehož výdělků pro ní šetří peníze. Mezitím každý den čeká na starou kamarádku ze školy, která je v Evropě. Po deseti letech se dočká a Ji-ho (Ji-won Ha) se vrací domů. Ta jej zprvu nepoznává, ale postupem času ve své mysli rozkrývá kousky minulost, jejíž je Seung-ryong součástí. (19.01.2015)

Krásný a pro mě netradiční příběh. Asi jako každého, kdo tento film viděl zaujal konec....člověk soucítí s postavami, prožívá jejich životy...někoho to i rozbrečí a stejně většina z nás na konci zůstává s otevřenou pusou a následným úsměvem....V korejském filmu česká tramvaj...a ježiš, vždyť jsem zahlídla Petřín....ano, najednou jsme v Praze :) Krásné :) :) (05.08.2013)

Příběh o bláznivém úsměvu? Snad, i tak by se to dalo popsat, nádherný příběh plného dávání sebe a věnování se druhým na úkor sebe sama, proč tohle dokážou jen blázni? Protože nemají pud sebezáchovy a spíše nastaví svá záda noži, než ta vaše. Narozdíl od nás "normálních". Jinak Praha na konci určitě zachvěla mým patriotickým srdcem. 80% (12.04.2010)

Nekoná se žádnej milostnej trojúhelník, ani se nekonaj stovky srdceryvných scén, přesto to je ale velice kvalitní a silný drama, ve kterým mi konečně nevadila blbá tlama Cha Tae-hyeon, ono je pravda, že v My sassy girl to u něj nebyl až zase takovej problém, ale například ve Windstruck byl ten závěr s nim a s tim jeho absolutně dementním pohledem úplně zdrcujícně příšernej, ale tady hraje výborně a nechybí tady ani velice příjmenej ženskej element v podobě Ha Ji-won. Btw. Jaktože mi nikdo neřek, že Ha Ji-won byla v Praze??? (26.10.2008)

Procítěné romantické drama, ve kterém Tae-hyeon Cha konečně ukázal co v něm je. Nádherný srdce rvoucí dojemný příběh doprovázený klavírní hudbou a náhledy do Sung-ryongova mládí, u kterého jsem nabrečel málem kýbl slz. Ani nevím proč mě to tak vzalo, ale hrozně se mi to líbilo a Národní divadlo v Praze jsem ke konci opravdu nečekal. Někdy si uvědomíme příliš pozdě, jak hodně jsme vlastně vlasně milovali a jak hodně mám naplňovala život láskou osoba, která odešla navždy do hvězd. 95% (17.01.2010)