Babo

Příběh o bláznivém úsměvu? Snad, i tak by se to dalo popsat, nádherný příběh plného dávání sebe a věnování se druhým na úkor sebe sama, proč tohle dokážou jen blázni? Protože nemají pud sebezáchovy a spíše nastaví svá záda noži, než ta vaše. Narozdíl od nás "normálních". Jinak Praha na konci určitě zachvěla mým patriotickým srdcem. 80% (12.04.2010)

Ten film mě slušně řečeno rozjebal. Díval jsem se na něj v noci a kolem třetí ráno muselo jít slyšet na celý barák moje smrkání, protože jsem brečel, až mi co chvíli vypadly oči. Fakt strašné. Taková svinská nespravedlnost!!! Dostat ty parchanty do rukou, tak z nich zbyde pyré, fakt. Jako jasně, chápu že to dotvořilo myšlenku toho filmu, ale kurva proč?! Hajzlové. Rozdýchával jsem to opravdu dlouho, protože za tu kratičkou dobu jsem se s postavama sžil. Ale jo, asi to tam patřilo, aspoň to nebylo tak překvapivě zbytečné jako třeba v Miláčkovi z Paříže, ale i tak mě to prostě rozbilo. Strašně krásný film, krásný a přitom syrově lidský, jak to snad umí jen korejci. (16.06.2011)

Krásný film o jednom hlupákovi, který má však větší srdce než by o sobě mohla říct většina ostatních lidí. Láska k rodině, přátelství a sebeobětování... o tom všem film "Pabo" je. A i když je to podívaná smutná, je především plná čistoty a krásy, od které jsem nemohla odtrhnout oči. ~(4,7★)~ (10.12.2009)

Jedná se o opravdu dojemné drama, smutné, ale přitom milé, tak, jak to umí jen v Jižní Koreji. Film pojednává o bláznovi jménem Sung-ryong, který se po deseti letech čekání setká s bývalou spolužačkou Ji-ho, jež se do něj zamiluje. Dozvídáme se o jeho minulosti, jeho vztahu k mladší sestře, které vadí jeho neustálá péče. Je to jeden z mála filmů, které mne rozbrečely. Pokud máte tu možnost, určitě film zhlédněte, stojí to za to. Nejhezčí byly stejně poslední minuty, které se odehrávaly v Praze :). (24.04.2009)

Procítěné romantické drama, ve kterém Tae-hyeon Cha konečně ukázal co v něm je. Nádherný srdce rvoucí dojemný příběh doprovázený klavírní hudbou a náhledy do Sung-ryongova mládí, u kterého jsem nabrečel málem kýbl slz. Ani nevím proč mě to tak vzalo, ale hrozně se mi to líbilo a Národní divadlo v Praze jsem ke konci opravdu nečekal. Někdy si uvědomíme příliš pozdě, jak hodně jsme vlastně vlasně milovali a jak hodně mám naplňovala život láskou osoba, která odešla navždy do hvězd. 95% (17.01.2010)