Nočná mora

Tak si říkám, jestli Sarah Michelle Gellar taky nepronásledují noční můry, v nichž by jí šílení režiséři pod pohrůžkami smrti nutili hrát v béčkových slátaninách a jestli se pak chudinka Sarah neprobouzí zbrocená potem do reality s hrůznou myšlenkou, že si nikdy v ničem pořádném nezahraje....a sakra, on to nebyl až tak nepravdivej sen... (20.11.2007)

V mantinelech mi to hodně připomíná Předtuchu se Sandrou Bullock – podobně lajdácky odvyprávěné, vše stojící na jedné herečce, které ruce svazuje prázdnota její vlastní postavy a k tomu poměrně mrtvolné tempo vyprávění. Noční můra je mi však sympatická jak samotným vyvrcholením (které má něco do sebe), tak temnějším vizuálním pojetím, ve kterém se nezvykle „bledá“ Sarah Michelle Gellar snaží diváky přesvědčit, že není jen hezkou tvářičkou. Jindy bych napsal, že „jen černá paruka nestačí“, ten subtilní projev jsem jí nicméně věřil a stejně tak ten strach v očích. Největší problém Noční můry je v tom, že se tam toho stane tak na jednu epizodu krajních mezí a ne na plnohodnotný celovečerní film. Coby nenáročná „mystery“ jednohubka pro zabití večera mě to nicméně dostatečně zabavilo… (12.05.2008)

Plytký scenár, hlúpe herecké výkony, nedotiahnuté ľakačky a zmätený strih v rozhodujúcich momentoch, ktoré rozhodujú o nastolení aspoň akej-takej atmosféry. Celú hodinu neznámy hlas straší a neznáma osoba naháňa mladé dievča, my nevieme prečo, kto je to, ani čo chce. Následné záverečné minúty plné slušných zvratov a zaujímavého rozuzlenia však nezmažú hodinu nudy a diváckeho trápenia. 40%. (30.04.2009)

Tady se o invenci ani nikdo nesnažil. Zkrátka slečna Gellarová má takové halucinace, až z nich začne takřka vyšetřovat vraždu. I přes malou stopáž se děj táhne, hlavní představitelka se místy marně snaží o dramatičtější projev a těch pár laciných, byť i fungujících, lekaček to zrovna nevytrhne. Jedním okem tam, druhým okem ven, ale je fakt, že už jsem viděl mnohem horší žánrovky. 30% (09.11.2013)

Tohle už jste viděli nebo četli stokrát jinak. Prvních 40 minut jsem byl totálně zmatenej a nevěděl jsem která bije. Tak "rozhádanej", rozházenej, nestabilní ten film je (dokonce jsem přemýšlel, že to vypnu a to se mi jen tak nestává) - skáče to z jedný strany na druhou, nevíte jestli to na co koukáte je zrovna realita, sen nebo představa a jakou to má souvislost s tím, co jste viděli před chvílí nebo uvidíte potom. Asi v 50 minutě mi došla pointa, jenže jsem pořád nevěděl, jak k tý pointě může/mohlo dojít a čekal jsem na to až do samotného závěru filmu (což je jeho velké plus, neodkrývá karty hned). Já tomuhle žánru osobně říkám softhoror, nebo taky salónní horor - tváří se tak, ale nepůsobí tak. Ač se režisér snažil jak chtěl, tohle není příběh na 85 minut. Váhám mezi 2 a 3*, kvůli Sarah Michelle, která tady hraje dost dobře, dám teda 3*. (03.02.2009)