Med a čtyřlístek - Série 1

Původní komentář z 9.10.2018: Nevím jestli je to tím, že se na tohle dívám 13 let po vydání, nebo tím, že už mám na svém kontě pár set anime včetně několika josei, ale na rozdíl od ostatních mě tento kousek nechává naprosto chladnou. Děj prakticky není, postavy jsou v lepším případě snesitelné, v horším případě vyloženě otravné a za 24 dílů se naprosto nikam neposuneme (ať už co se vývoje postav nebo vztahů týče). Ale aspoň emoce jakžtakž fungují. Jo a první opening je jedno velké WTF. 6/10 (21.03.2020)

Med a čtyřlístek je jedno z těch anime, na nichž jsem začínal a jež se okamžitě dostaly do žebříčku mých nejoblíbenějších (zde úplná TOP). Viděl jsem ho ve své době už několikrát, ale po víc než 10 letech přišel čas si ho konečně zopakovat a dospět finálnímu hodnocení. Nikdy bych předtím neřekl, jak může mít tak pomalý a nezáživný rozjezd. Chápu, je to poznávačka postav, která se nicméně táhne až do nějaké 12 epizody, než se konečně začne zaměřovat na jádro problému jednotlivých příběhů a dodávat to, díky čemu jsem si toto anime tak moc oblíbil. Postavy jako takové jsou rozličné. Hlavní představitel a pomyslný vypravěč, Yuta, zde figuruje jako velice obyčejný, nevýrazný člověk, který stále hledá sám sebe a většinu času tráví ve svém hloubání o životě sebe, ale i lidí okolo. Takumi je už o dost zajímavější, zaujímá roli trochu rozumnějšího dospělého, nicméně si neupře posedlost svou nadřízenou, do níž je blázen, ale dává to najevo dost znepokojujícími způsoby. Pak je tu Ayumi, jíž jsem měl pro její typický tsundere charakter nejméně rád - uječená, nevyrovnaná a úplně slepě, hloupě a hlavně neopětovaně zakoukaná do Takumiho. Méně výrazný, byť geniální Matsuda, byl zase takovým tím šílenějším, nepředvídatelným prvkem a držel se spíš v pozadí - někdy tu ani nebyl, jelikož byl schopen z minuty na minutu zmizet z děje třeba do Ameriky. No a lepidlo celé party, Hagumi, mi nepřišla nějak extra zajímavá - kromě svého malého vzrůstu, ambicí a statusu maskota leda tak mávala s city jak Yuty, tak i Matsudy, tudíž dala prostor nechtěné lehčí rivalitě mezi těmito dvěma - samozřejmě jí to nekladu za vinu, sama nevěděla, co to znamená někoho milovat. Ale víte co? V životě mi postavy nepřirostly k srdci tak, jako to dokázaly právě ty z Medu a čtyřlístku. Proč? Protože ať jsou některé sebeotravnější, sebe nevýraznější a sebenejdivnější, pořád zůstávají uvěřitelné, prostě nekarikaturní a lidské. Je snadné se do nich vžít, pochopit, co asi prožívají a mnohým až do konce držet palce. Hudba je výborná, parádně podtrhuje všechny emoce i nálady, zpracování prvního openingu inspirovaného úvodní sekvencí Švankmajerova Jídla brilantní - ze začátku jsem se té krevetové ruky zatraceně lekal, no a všemi nenáviděný český dabing ještě ze zlatých dob Animaxu je překvapivě dobrý a nápaditý (byť ne bez chyb, samozřejmě). Zasazení do prostředí umělecké vysoké školy, živořících studentů a neustálého tlaku na výsledky jak ve studiu, tak i v životě, je jen pomyslnou třešničkou na už tak sladkém dortu. Tak už chápete, proč mám Med a čtyřlístek tolik rád a i když mám za tu pomalou první polovinu sto chutí udělit 3 hvězdy, neudělám to a zůstanu na 4? Příběhově je první série stále jen 2/3 z celku. Uvidím, jak moc jsem změnil názor na druhou a zároveň závěrečnou, kterou jsem měl, co si pamatuju, už tehdy radši. Ale o tom si povíme zase příště. (25.11.2021)