Hodiny

Asi jsem se zbláznil, ale dávám tomuhle vybroušenýmu diamantu, briliantu, perle na nádherném šperku jen hvězdu. A to asi za Eda Harrise, kterýho mám rád už od Propasti. Jinak absolutně nechápu, co je na tom tak úžasnýho. Musel jsem ten blábol (a zažranci mi tento termín odpustí) vypnout po třičtvrtě hodině. A to dávám obvykle filmu, aby mě chytl hodinu. Dodíval jsem se dokonce i na Pána Prstenů a to už je co říct. O co tu jde? Jak jsem pochopil, tak jen o to, že tři ženský mají obyčejnej život a jde to s nima s kopce. Všichni to hrajou skvěle, ale to je pravděpodobně tím, že to nemusí nikdo hrát. To známe všichni. A na dvd se na to ještě dívat nepotřebuju, to už bych do tý řeky skočil možná taky. Třeba je to skvěle zahraný, skvěle obsazený a skvěle hodnocený všema kritikama světa, ale mně to nic nedalo, tedy kromě pocitu, že jsem promarnil skoro hodinu ze svýho života. PS. to co říká sharky je neskonalá pravda (05.12.2005)

Tři řeky a jeden soutok, tři ženy a jeden osud. Daldryho Hodiny tikají v jakémsi bezčasí a bezvětří. Zvláštní film podle znamenité knihy Michaela Cunnighama unáší stavbou vyprávění, emocionální hloubkou, inteligentními dialogy a brilantními hereckými výkony celého hvězdného souboru. Vypráví o věčných touhách, které nepomíjejí, o vzpomínkách, které nemizí, o hledání sebe sama v zrcadle, kde je tvář někoho jiného, o smrti, která dává smysl. Co mají společného Clarissa, Laura a Virginia? Snad to, že všechny tři žijí v tichém zoufalství...a každá z nich nakonec volí únik. Snad to, že každá z nich umí na vteřinu zachytit malinký kousek štěstí, i kdyby mělo jít jen o všední nákup čerstvých květin na trhu. Ten, kdo četl i úchvatnou Mrs. Dalloway od Virginie Woolf, by měl být Hodinami pohlcen ze všech stran a úhlů... (09.05.2007)

Měli jste nutkání po filmu jít do květinářství a kupovat květiny? Pravděpodobně ne, protože Vy rozhodně patříte mezi tu elitu, která pochopila, že vychutnávání a absorbování je v tomhle případě povinnost. Kdežto já opět stojím -out of stádo- a ani nevím, ale podobné myšlenkové pochody by měly být trestány třiceti švihanci bičem přes záda. Teď ale seriózně. Paní Woolfová nebyla asi príma ženská, byla hodně ponořená do sebe-co se týče představ- takže tučné varování pro diváky, kteří mají chatrné zdraví a nechtějí pozorovat "krizi středního věku v podobě magoření". Kidmanová ji zahrála dobře, ale Oscarově? To fakt ne.. Je-li někdo, kdo zasluhuje plešatou figurku nad krbovou římsu, pak je to Meryl. Čekali jste, že napíšu Moorová, že jo? :D Streepová má bohatou filmografii, která obsahuje všechny myslitelný i nemyslitelný postavy, ale její Clarissa " I´m sorry, I´m lesbian" Vaughnová má určitou jinakost, která povyšuje Meryl na....Bohyni filmu? Ano, asi tak. Možná nebrečím, možná nejsem roztrhanej a poletující ve vesmíru, ale jsem tady a píšu, a mám radost, že film jako Hodiny pořád dokazují, že pocit čerstvého větru není archaismem... (10.07.2009)

Jako několikanásobný obhájce titulu "Nekulturní hovado roku" se přiznávám, že veškerá tvorba Virginie Woolfové má pro mne hodnotu odpovídající hmotnosti papíru, na kterém je vytištěna a tento film je na tom podobně. Mne zkrátka nebaví sledovat nekonečná psychická traumata unavených žen, ale účast Eda Harrise mi naznačila, že bych si v tom mohl něco najít. To nejlepší jsem taky našel hned na začátku, kdy mne navnadilo rychlé přeskakování mezi roky, ale pak už se z obrazovky linula pouze vznešená nuda, při které jsem dostal chuť vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka. (24.05.2014)

Výjimečné filmové zážitky přicházejí někdy zcela nečekaně, ale o to intenzivněji. Namísto očekávané filmové nudy existenciální hloubka, ze které jde až strach. Téma a prožitky, kterým bych se za normálních okolností nejspíš bránil, se díky fantastastickým hereckým výkonům i Glassově hudbě vryly velmi hluboko. Nevím co je pravdy na tom, že v každém muži je kousek ženy, ale jinak si účinek filmu vysvětlit nedokážu. Stejně jako si nedokážu vysvětlit to, že Oscara si za film odnesla jen Nicole Kidman. (04.05.2005)