Žízeň

"Před tchýní se nešustí, nevraždí a nekleje! Kdo se toho dopustí, toho tchyně prokleje!" Naopak, krmit letargickou tchýni patří k dobrým korejským mravům, aby nebyla nevrlá a manželský inmortui rigor mortis trojúhelník mohl klapat k všeobecné spokojenosti. Navzdory tomu, že se vychechtaný zvlhlý manžel, šutrem zatížený, sáčkuje do postele mezi manželku a milence, aby jim znechutil vychutnávání mimomanželského savého styku. Varování: film rozhodně není (je?) vhodný pro vdavekchtivé hororové fanynky, neb obsahuje nestrašidelnější scény s tchýní všech dob, alespoň co Omnibusova paměť sahá. Ale teď vážně, bez srandiček a legrácek. Tenhle krví psaný příběh o tom, že i katoličtí upíři jsou jenom lidé, alespoň co se láskou rozervané hladové duše týče, mi zaťal dráp hluboko do srdce, drsně zmačkal kapotu busu a zakousnul se mi hladově do koulí, ech, chtěl jsem říct do koule na řadicí páce a do mé romantické duše. Kolik litrů krve můj prokletý monstrózní chtíč z Ok-bin Kim sobecky vysál? Všech pět. (25.12.2022)

Po uletenom I am Cyborg... Park znova v plnej sile, tak ako sme si ho obľúbili. Netradičná upírska dráma, ktorá rozpráva o tom aké je to byť upírom proti vlastnej voli, ako zahnať "smäd" a neublížiť nevinným, ale aj o tom, že upír - nech sa snaží akokoľvek zapadnúť do spoločnosti - zostane vždy len upírom. To všetko podané Parkovsky agresívnym vizuálnym štýlom, s fúrov čierneho humoru a fantastickými nadsadenými scénami, ktoré sú v konfrontácii s extrémnosťou mnohých momentov a celého konfliktu ktorým precházda hlavná postava o to posobivejšie. (10/10) (01.04.2010)

Cením filmy, u kterých motiv upírů (či jakýchkoliv jiných monster) slouží za symbol něčemu hlubšímu, v nichž tento motiv spíše než žánrová proprieta (mám na mysli horrory) funguje jako metafora (př. Interview s upírem a nesnesitelná tíže nesmrtelnosti, Závislost a upírství jako analogie drogové závislosti). Na podobném principu je, po mém skromném soudu, založena i "Žízeň" Chan-wook Parka - story tohohle filmu by totiž byla funkční, i kdyby se ústřední hrdina neproměnil v prvních minutách v upíra. Ta neuhasitelná žízeň po krvi, tak charakteristická pro upíry, je zde metaforou (ev. katalyzátorem) pro ničivou, jelikož neovladatelnou (býváme otroky svých pudů) a zakázanou (tabu kněžského vysvěcení a mimomanželského sexu + zločin) touhu. Posud s "Žízní" souzním, moc se mi líbí... avšak ke čtyřem hvězdičkám dnes ani náhodou nevystoupám. A to kvůli přepálené stopáži (135 minut je v tomto konkrétním případě fakt hodně). A stopám manýrismu (hlavně v zbytečně prodlužovaných erotických scénách). A afektovanosti (typické, jedná se přeci jen o jk film). Summa summarum: první snímek Chan-wook Parka, ke kterému se nemám chuť vrátit. 65% (05.02.2021)

Jak je u Parka zvykem, v rámci subžánru i kinematografie zcela stoprocentně odlišné, objevné a nezařaditelné, audiovizuálně nápadité a všehovšudy působivé dílo. Stejnou měrou nezvyklý humor i romance fungují na výbornou, samotný děj se dost možná rozjede příliš rychle, aby pak dobrou půlhodinu stál na místě (s Kang-ho Songem a jeho hereckou partnerkou před očima přesto není čas na nudu), což naštěstí bohatě vynahrazuje silným napětím, pobavením, zhnusením či pouhým dychtivým očekáváním věcí příštích (případně vícero z těchto emocí najednou) protkané finále. (44. MFF KV - 4.7.08) (12.07.2009)

Kdybych věděl, že se bude jednat o korejský art, tak bych do toho nešťouchnul ani hráběma. Nicméně v komentech jsem se dočetl, že se jedná o krvavé, originální, místy i vtipné dílko, které přináší do světa upírských filmů nový prvek a že mu snad škodí jen to, že je pomalu odvyprávěné. Takže nejedná, nepřináší, neškodí. Vtip žádný, originalita skrytá, krve málo, nové prvky o které nikdo nestojí a to, že je to pomalu odvyprávěné je úplně jedno. I kdyby to svištělo jak šikanzen, na víc, než 10% by to nedosáhlo. Měl jsem co dělat, abych to dokoukal i se zrychlováním. (23.05.2014)