Michael Clayton

Tony Gilroy. Další z řady kvalitních scénáristů, který se nechal zlákat vábením režisérské sesle. Sám si napsal scénář, který zpracovává nadmíru zajímavé téma, skvěle rozpracovává psychologii (a)morálních postav a je sofistikovaný i inteligentní. Mnozí zmiňují podobnost se Syrianou. Já bych hledal spíše ve vodách Firmy či Coppolova Rozhovoru. Vše diváka nabadá k tomu aby se snažil být vždy o krůček před Claytonovým pátráním. Co je nejsilnější stránkou filmu? Je to onen výtečný scénář? Je to snad zaprodaná mrcha ztvárněná Tildou Swinton, která v sobě již dávno udusila plamínek svědomí? Nebo Tom Wilkinson a jeho postava, která právě naopak tento plamínek na konci kariéry opět zažehává? Či je to George Clooney v roli právnického "pana Wolfa, co řeší nepohodlné problémy", který má zkušenosti, schopnosti a především zná lidi? A ani precizní režie se nedá opomenout. Nakonec dojdete k závěru, že Michael Clayton nemá nejsilnější stránku. Všechny jeho aspekty jsou až v nezvykle vzácné symbióze a slouží jedinému účelu. Být zatraceně dobrým filmem. To se povedlo, ale není to bez chyby. Tou je závěr, který je běžný. Není špatný, není hloupý, není nelogický. Je jen naprosto tuctový. Vzhledem k tomu jak je film přeplněn náznaky, nedořečenými věcmi, paralelou s dětským příběhem a i nějakou tou metaforou, tak to prostě zamrzí. Ovšem červík pochybností, že v tom finále někde v hloubi "něco více" je, budí touhu po druhém zhlédnutí, po kterém již snad nezůstane pouze u náběhu na nejvyšší hodnocení. Jelikož přeci není možné, že by to ve výsledku bylo, tak... obyčejné. PS - Po měsíci od kinoprojekce kdy Gilroyův debut nemůžu dostat z hlavy mu plné hodnocení rád uděluji. (17.01.2008)

Úvod, prodchnutý mrakodrapy, nocí a ambientní hudbou, mi svojí atmosférou trochu připomněl Collateral. Pak jedna napůl dechberoucí, napůl "cotojakomábýt" scéna a střih. Právnické drama, které nestojí na soudním líčení ani na šokujících odhaleních, ale na dialozích a postupném odkrývání informací, sem tam sofistikovaná snaha ono pátrání zarazit. Spolehlivý George Clooney na svém místě, výborně pošahaný Tom Wilkinson, Tilda Swinton na rozhraní skvělé excentričnosti a přehrávání. James Newton Howard složil po I am Legend další velmi dobrý a zajímavý soundtrack. Tony Gilroy jako režisér neškobrtl a natočil velmi solidní žánrovku, která potěší ale nepřekvapí. Až tou Oscarovou nominací. (Že by Akademici stále tolik slyšeli na ochranu životního prostředí?) (28.01.2008)

MICHAEL CLAYTON patří k filmům, o kterých netřeba moc psát, stačí je „bez námahy“ vnímat, jako by i jeho úspěch vzešel „pouze“ z dobrého režisérského úsudku a dobrých herců. Je to velmi, velmi dobrý film – tak dobrý, jak jen „malý“, do sebe uzavřený film může být. Netrpí chybami, kterými by si naběhly obdobné současné filmy; Tony Gilroy náznaky nepatřičných ambicí, které látka implicitně obsahuje [narativní hra, právnické drama s liberální agendou, paranoidní právnický thriller, oscarové výkony ve vedlejších rolích, rodinné melodrama, výrazný oblouk polepšení se hrdiny atd.], výborně tlumí, ale zároveň nepodléhá současné módní tendenci „špinavých“ filmů s temnou atmosférou a nekorektně se chovajícími hrdiny, které prvoplánově komplikují (ne-li znemožňují) citovou identifikaci. Gilroy emoce zná, jen je úsporně halí do ryze vizuálních komentářů a neokázalých dialogů. Jinými slovy zbavil příslušné žánry (právnické, trochu i rodinné drama) patiny mnohokrát viděných klišé, psychologizování a přepjatých emocí, ale přitom dokázal natočit velmi empatický film. (27.01.2008)

Tony Gilroy je po Paulu Haggisovi či Bobu Galeovi další, kdo se kromě psaní scénáře nechal zlákat na režisérské křeslo a výsledek není vůbec špatný. Slušně napsaný thriller o novodobých právnících, kteří nechodí své klienty hájit do soudní síně, ale neustále mají telefon u ucha a zametají po svých "pánech" nepořádek. George Clooneyho mám film od filmu radši, protože se z něj stává světová extratřída a zasloužená nominace na Oscara to jen potvrzuje. Nominaci za vedlejší roli si vysloužil i Tom Wilkinson, který se mi svým výkonem líbil ještě více než Clooney. Tilda Swinton nezahrála špatně, ale výkon hoden nominace na Oscara to pro mě nebyl. Po filmové stránce to není pro mě nejlepší film roku 2007, ale herecké výkony jsou na hodně vysoké úrovi a za zkouknutí to určitě stojí...... (01.02.2008)

The Truth Can Be Adjusted.... Neuronová delikatesa vypreparovaná časovými přemety, plastickou sondou do nitra mumifikovaných právníků v saku od Armaniho a skvostnými hereckými výkony (v šedém vlku Clooneyem se probouzí člověk, Wilkinson emotivně otáčí kormidlem a Tilda Swinton stvořila svou postavu z ledu a železa) které nemávají oscarovými exhibicemi, ale oddaně a přitom s gráciíí slouží Gilroyovu snímku. A díky jeho preciznímu scénáři lze pocítit ten nejdelší chuťový ocas. který sebou bude mrskat ještě pěkných pár dnů. Po čertech sofistikovaná a uhrančivá cesta do zatracení/vykoupení. Ráda o ní přemýšlím, ráda o ní mluvím, ráda se k ní vracím. Napodruhé mnohem lepší, protože to, co si poprvé zpětně přehráváme a dosazujeme, nahmátáváme již od prvních minut-s požitkem nad tou mazaností a přesně zapadajícím soukolím. A i když je tam stádo čtyřnohých coby deus ex machina, nelze než opakovat větu Michaela Claytona ve finální scéně: I want more ! (22.01.2008)