Korenie lásky

Koření života je další "rádobyskvělá" americká komedie, která má jednu výhodu oproti ostatním. A to je malá Abigail Breslin, která celý tento snímek pozvedla někam k průměru. Bohužel Eckhart ani Jones se mi tu nelíbili. Příběh je celkem zajímavý, tedy z prostředí kuchyně a dobrého jídla, po kterém sem dostal docela hlad. Ale bylo to moc klišoidní a naivní, tedy vůbec ne originální. A to me hodně mrzí, protože tahle slaďárna měla navíc. Takže to ani není na ten průměr. 45% (02.12.2011)

Kate Armostfon (Catherine Zeta-Jones) je jedna s nejúznávanějších šéfkuchařek, a na její speciality se čekají dlouhé fronty. Takřka nemá osobní život, a její přátele nahrazuje pouze sůl, pepř a sójová omáčka. To všechno se ale změní, když se její sestře stane autonehoda, a po její smrti zde zůstane malá osamělá Zoe, které zbývá jedině teta Kate. Než se Kate plně vzpamatuje z nového přírůstku do rodiny, v restauraci ji zastupuje nový šéfkuchař Nick (Aaron Eckhart), což Kate docela nelibě nese, zvlášť když si ostatní kuchtíci Nicka okamžitě zamilují. A je to právě malá Zoe, která dokáže Nicka s Kate usmířit, a možná i něco víc .. ? ... Když jsem byl před dvěma lety v Paříži, reklama na tento film plnila veškeré volné plakátovací plochy, metra, autobusy - prostě všude. U nás se do kin dostal s více jak půl ročním zpožděním, a reakce na něj byly docela vlažné, takže jsem si v klidu počkal, až dorazí i do televize. A řekl bych že jsem udělal dobře - při těch všech pochoutkách, které se ve filmu vyskytují (a to nemyslím Catherine Zeta Jones - ta je naopak trochu "vyžilá"), se hodí mít po ruce ledničku a v ní něco k zakousnutí. Docela se mi líbila malá Abigail Breslin (kterou známe třeba z Malé miss Sunshine) a i Aaron Eckhart nebyl marný (jeho operně-kuchařská arie byla docela cool) ... (05.02.2009)

já jsem byl příjemně překvapen .. pro mě další film, kde catherine ukazuje, že krom nádherné tváře a moc pěkné postavy umí opravdu i velmi dobře hrát .. zamysleme se nad tím, co ji předepsal scénář : po profesní stránce velmi úspěšná energická žena .. v osobním životě naopak jen tápající, nejistá a ne zrovna dobře komunikující kráska .. do toho přijde tragická událost a ona ke všem svým osobním problémům dostává i starost a péči o svou malou nešťastnou neteř .. ta, která si neví rady sama se sebou dostává povinnost starat se o malého trpícího andílka .. zvládla to bravurně .. její projev je takový civilní, nenápadný, ale naprosto přesvědčující (lze snadno poznat, že je ve skutečném životě také máma) …aaron mě tentokrát moc nepřesvědčil – ale jemu scénář, na rozdíl od catherine, nedal žádnou šanci se nějak nezapomenutelně projevit … (16.05.2010)

Možná za to může moje zvýšená teplota, nebo ucpaný nos, ale Koření života bylo to jediné, co mi za celý štědrý den chutnalo. Sice celý děj lehce předvídatelný, ochucen kýčem a klišé a v poměru smutek vs. zábava, zábava zaostává, nemůžu si pomoc, celý film jsem zhltla jako malinu. Dostala jsem chuť k jídlu a díky pláči se mi uvolnil nos, takže vlastně děkuji :o) Bon Apetit! (26.12.2010)

Mám slabost pro italskou kuchyni, romantiku nad talířem a Aarona Eckharta (překvapivě víc než pro Catherine, která tu vypadá dost unaveně), ale tomuhle filmu chybí... víc koření! Scott Hicks remakoval možná až příliš uvolněně a jeho otravně vyvážená režie ještě umocňuje dojem z vyžehlenosti a předvídatelnosti finálního produktu. Tak nějak mi to celé splývá s Ratatouille a už si pamatuji v zásadě jen tři věci - pravidelné zavírání se do mrazáku, rozkošnou Abigail Breslin (vážně jsem to napsal? ;) a Eckhartovy stoprocentně italské špagety od jeho babičky z Miami. Měl bych si nějaké udělat. Abych zajedl ten mírně hořký pocit ze spálené šance. (50%) (24.08.2007)