Urideului haenbokhan sigan

Iked tento film prekypuje laskou, nieje to romanca. Je to predovsetkym melodrama, ktora vas zaplni pocitmy ako su bolest, tuzba, nenavist a laska k zivotu, lutost, odpustenie...je to drama o zivotoch, ktore prinutili ludi urobit to, co by inak nechceli. A je to o sile, ktoru clovek v sebe dokaze najst, ak sa najde niekto, kto ho chape a z pod povrchu ztvoreneho z chyb a omylov dokaze na svetlo vyniest to krasne, co sa tam ukriva. (9/10) (10.05.2008)

Herci jsou opravdu sympatičtí a hlavní Korejka navíc velice půvabná. Bohužel mi to ale přišlo dosti rozvláčné. Korejské vězení se zdálo jako celkem pohodový kemp obydlený samými dobráky a rozvíjení vztahu dvou ústředních postav mě zcela nevtáhlo. Nejlepší byly rozhodně scény ze smutného dětství hlavního hrdiny. Ty mě dojaly nejvíce. A překvapil mě ten silný křesťanský motiv. V Korejském filmu to působí trochu divně. (02.02.2013)

Takový naivní blábol, který mě nebavil. Asi se mělo dojímat už od začátku, ale mě to akorát nudilo. Dvě tragické postavičky, se kterými jsme se asi měli sžít, ale mě se jejich osud jaksi nedotkl. Ok, přiznávám, že to z dětství odsouzence bylo dojemné, tak byla tam děcka, čili je celkově snadnější dojmout krutým osudem než u dospělých, ale to prostě nedělá kvalitní film. Ne pro mě. Podle ohlasů vidím, že si nemálo diváků vyplakalo pravé či levé oko, ale pro mě to byl jen kýč a to nelahodně provedený. Na takové dobré hodnocený jsem čekala super doják, dokonce i kapesníčky jsem si připravila a ono nic. (08.08.2017)

Film mě celkově bavil, ale něco tomu chybělo, po celou dobu měl tak 70% celkem takový dobrý korejský film, ale spoiler! když Yun-soo řekne "Já už nechci zemřít, chtěl bych žít navždy i mezi těmito zdmi" (Necituji doslovně), celý film dostal nový spád i já jsem ho začal pozorněji v napjetí sledovat a konec mě opravdu nějakým způsobem zasáhl. 90% (26.02.2010)

Pozn. Byl jsem upozorněn, že možná prozrazuju víc než bych měl. S čím nemůžu úplně souhlasit. To, co jsem napsal je jasné každému, kdo viděl prvních deset minut filmu, pokud náhodou viděl upoutávku, tak je mu toho jasného mnohem víc. Ale dobrá, kdo chce být maximálně překvapen, ať si to přečte až po shlédnutí, kdo chce trochu vědět, do čeho jde, může už teď. Dle mého názoru mu to zážitek nezkazí, ale ať si to zváží:) Hodně silný zážitek, který ve mě zůstane asi ještě hodně dlouho. Film jsem viděl na Štědrý den a svou depresivní atmosférou, přesně opačnou současnému všeobecném veselí mě úplně převálcoval. Film natočený podle slavného románu vypráví příběh chlapce odsouzeného na smrt a dívky, která se již několikrát pokusila o sebevraždu. Dívka na přání své tety jeptišky navštíví chlapce ve vězení a postupně si začínají být blízcí. Celý film zachycuje jen velmi krátké časové období a odehrává se většinou jenom v jedné místnosti, kde si hlavní hrdinové povídají. V dvou velkých flešbecích se dozvíme, za co je on ve vězení a proč se ona pokusila o sobevraždu a proč tolik nesnáší svou matku. I díky své nevelkoleposti ve stavbě příběhu a jednání postav na mě ten příběh působil maximálně reálně a o to víc mě zasáhl. Tísnivou atmosféru nevyhnutelného konce, ale zároveň plnou naděje ze vznikajícího vzájemného porozumnění umocňuje nejen nádherný soundtrack, ale i stylizace jednotlivých scén. Neustále buď sněží, nebo prší, vše je zabaleno do světlých barev s kterými kontrastuje barevné ladění flešbeků. Velkou pochvalu si rozhodně zaslouží oba hlavní představitelé, nádherná Lee Na-yeong a přesvědčivý Kang Dong-won. Nečekejte rozvernou romantiku typu My sassy girl, tady se asi mockrát smát nebudete, mnohem častěji na vás padne splín. Navíc film obsahuje několik nezapomenutelných scén, ať už se jedná oba flešbeky, celý závěr či setkání vraha s matkou oběti. Bez mučení se přiznám, že závěr jsem napoprvé probrečel jako malé dítě a na podruhé to nebylo o moc lepší. (27.12.2006)