Urideului haenbokhan sigan

Co mě zaskočilo nejvíc je, že to se mnou neseklo. Vím, že jihokorejské filmy umí citově vydírat jako nikdo jiný. Ale já doufám, že tohle byla ta nejkrajnější hranice. Čekala jsem klasickou romantiku s větší dávkou drama. Dostala jsem dramatický velkofilm, který přinesl krásný (ale drsný!!!) příběh bez ohledu na diváka. Jistě, že mě to chytilo za srdce, ale už to asi vidět nechci. Omluva za tak prapodivný komentář... 5* (23.07.2011)

Život není legrace – tuhle pravdu vzali jihokorejští filmaři opět příliš vážně a ze zaručeně zabírajících ingrediencí připravili romanci, která se od začátku nijak netají tím, že vám chce vyrvat srdce. Což je bohužel to jediné, co chce a co dokáže. Co v případě některých lidí dokáže. Že správným člověkem nejsem, mi došlo během první z přibližně dvou tuctů scén, jež mají být dojemné, ale nedojmou-li vás, nejsou schopny nabídnout nějakou alternativní kratochvíli. Celý film je samozřejmě velmi dobře natočen. Kamera, nasvícení – v každém okamžiku výborné, herci sice své emoce nevylévají zrovna decentně, přesto jsou skvělí atd., ale všechno to mohlo být zužitkováno jinde a rozumněji, přinášeje dlouhodobější „užitek“. Dvě hodiny (měl jsem mimořádně silné nutkání zastavit přehrávání už po jedné) zabité pro jedno vyfabulované zabití. Škoda času. Pokud jej ovšem nechcete mermomocí trávit sledováním jenom a pouze pěkných obrázků. Když kýč, tak zahradní trpaslík anebo A Moment to Remember. 65% Zajímavé komentáře: May, tombac, Aidan, MegatroN, masr (21.11.2009)

Úžasný příběh, skvělí herci - hlavně nezapomenutelný Dong-won Kang a dokonalý závěr. Nezapomenutelná scéna je návštěva Yu-jeong u své matky v nemocnici, to mělo grády. Ale - jako starý rejpal mám to jedno "ale". Prostředí ve věznici, vztahy mezi vězni, chování vězňů k dozorcům a naopak mi přišlo velmi, ale opravdu velmi nereálné. Ve věznici (a kór v korejské, mužské) jsem nebyla, ale snad i z ústavu šlechtičen by ty záběry byly víc akční. (29.11.2009)

Je to veľmi dobrá romanticky ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má výborný príbeh o mladej žene, ktorá sa kvôli jednej veľmi nepríjemnej udalosti z detstva do seba uzavrela, je na všetkých a všetko večne naštvaná, obzvlášť na svoju mamu a už niekoľkokrát sa pokúsila o samovraždu, ale skúsi prijať ponuku svojej príbuznej, aby ju sprevádzala na rozhovoroch s odsúdencami na smrť. A tu stretáva spriaznenú dušu, odsúdenca, ktorý je na tom psychicky podobne a tak si k sebe cez podobné osudy postupne hľadajú cestu a nachádzajú nový dôvod pre život. So spracovaním som veľmi spokojný, dej vtiahne už od začiatku, nikde sa neponáhľa, stále si udržiava svoje kľudné tempo nastavené už začiatkom a dokonca sa tu toho ani až tak moc neudeje, ale to je úplne jedno, dej je výborný od prvej do poslednej minúty, na postupné zbližovanie hlavnej dvojice sa pozerá veľmi dobre, zaujímavý je aj vzťah dcéry a matky a našťastie tu má aj dosť priestoru minulosť odsúdenca, či už detstvo alebo samotný zločin a toto je zvládnuté skvelo. A v neposlednom rade celá táto tématika s odsúdencami na smrť a hlavne týmto nezvyklým štýlom, keď odsúdenci nevedia, kedy príde ich čas je mimoriadne pôsobivá a niektoré scény sa len tak nezabúdajú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Lee Na-yeong, moc nezaostáva ani Dong-won, spolu tvoria skvelú dvojicu a plno zaujímavých vedľajších postáv, hlavne slušný dozorca. Réžia a technická stránka sú výborné, nemám čo vytknúť a nadmieru spokojný som aj s hudbou, Beethoven nikdy nesklame. Plné hodnotenie síce nedávam, hlavne kvôli emóciám, ktoré nefungovali až tak často, ako bolo v pláne, ale to nič nemení na tom, že Maundy Thursday je veľmi zaujímavý film so skvelou tématikou, ktorý sa oplatí pozrieť. 80% (31.05.2012)

Citlivě natočený příběh o tíze minulosti, křivdě, vině a odpuštění, jehož značná část se odehrává ve vězeňské hovorně, nad kterou se vznáší stín blížící se popravy.Vzhledem ke svému ústřednímu tématu se film zdá být jakousi korejskou variací na výtečný americký snímek "Mrtvý muž přichází". Oba představují implicitní obžalobu trestu smrti, oba zdůrazňují smíření - s Bohem, lidmi a pravdou o sobě. Zde však nejde tolik o zločin na straně odsouzeného a o jeho popírání či uznání, ale o celou spirálu různých zranění, ať už zakoušených nebo působených, u obou ústředních postav. On odsouzený za vraždu, ona po několika pokusech o sebevraždu, oba na vlastních životech poznali, jak zlo plodí zlo a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Píšu, že film je citlivě natočený - to především proto, že nepodmíněná, ničím nezasloužená láska, která hrdinům ukazuje cestu k vysvobození z prokletého koloběhu odplaty, tu působí skrytě, ne skrze velká slova a patetická gesta. Stačilo trochu přitlačit na pilu a ze snímku mohl být lacině evangelizační kýč. K tomu však naštěstí nedošlo. Metanoia je tu pomalá, tichá a věrohodná (19.07.2009)