Hyeny

Do městečka Coloban se po třiceti letech vrací stará Linguere Ramatou, která ve světě pohádkově zbohatla. Jediné, co chce, je spravedlnost – v 17 letech čekala dítě s Dramanem, ten se však k otcovství nepřiznal, a proto byla Linguere vyhnána z města. Dnes žádá jeho smrt. Penězmi si obrací veřejné mínění na svoji stranu, což se nakonec stane Dramanovi osudným. Režisér zde umě převádí Dürrenmatovu hru do afrického prostředí, aniž by příliš musel měnit děj. Zamýšlí se zde nad smyslem pomsty a cenou lidského života. (22.01.2008)

Druhá část volné trilogie Djibrila Diopa Mambetyho o lidské lačnosti a moci bláznovství (či bláznovství moci) je oproti předchozímu Touki Bouki pro běžného diváka mnohem srozumitelnější. Stará žena Linguere Ramatou, bohatá jako Světová banka, přijíždí do svého rodiště Colobanu, ze kterého byla před mnoha lety vyhnána. Přijíždí za pomstou. Obyvatelům nabídne obrovskou finanční částku za smrt Dramana Drameha - muže, který ji v minulosti svedl a pak zapřel své dítě. Jednoduchá dějová linka bez zvratů, která spěje k očekávanému konci, je pro Mambetyho prostředkem k důmyslnému kritickému výsměchu subsaharských poměrů, kterému vládne korupce a touha po penězích, která ničí tradiční struktury. Vynikající je poslední scéna vykonstruovaného "soudu". Zároveň mají Hyeny interkontinentální přesah. Ramatou může být chápana jako symbol mezinárodních společenství (koneckonců je bohatá jako Světová banka), které drží v šachu africké státy prostřednictvím dluhů. Co dodat na závěr? Snad jen, jaká škoda, že smrt zabránila Mambetymu svoji trilogii dokončit. Jistě by i třetí část byla originálním filmovým zážitkem. (06.08.2006)

Archetypový příběh spolu-produkovaný Švýcary; to se sluší a patří. Besuch der alten Dame všichni známe. A sotva si můžeme s Bobem Dylanem zazpívat: I had no idea what a woman in love would do! - Netušil jsem, čeho je zamilovaná žena schopná ("One More Night). Nesedí tu snad jenom přirovnání: hyeny se různí jen podle síly stisku svých čelistí, zatímco člověk jeden od druhého ve všem. A tak raději zůstaneme u archetypu staré dámy vracející se do rodného městečka, aby alespoň na stará kolena dosáhla toužebného zadostiučinění. Všechny viny je možno odpustit, některé však ne bez ztráty vlastní identity. (Tak, jak tomu je v dnešních dnech i v Izraeli a Gaze). Z archetypových příběhů se stávají pohádky se známým koncem. I zde čekáme, jako děti, že se vše vyvine tak jak má. A to nás láká a zároveň odrazuje. - P.S.: Koho už štve moje proplétání filmů s literaturou a písničkami (hudbou), nechť alespoň ví, že tuto trojici vidím jako samou podstatu "kulturního" života. (02.02.2024)

Zlatá Palma - výběr (15.09.2006)

„Hyena se musí živit bolestí druhých.“ Kdyby byly Hyeny, Mambétyho asi nejevropštější film, podle původního scénáře a ne adaptací Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy, tak by byl tenhle film hotové zjevení. Bohužel jsem ale už před Hyenami Návštěvu staré dámy viděl v královéhradeckém Klicperově divadle (v hlavní roli s vynikající, snad už 80 letou Soňou Červenou). A znalost zápletky dost snižuje její působivost. Djibrila Diopa Mambétyho můžete vidět v roli Gaany, soudce a jakéhosi sekretáře Staré dámy. (08.08.2006)