Medvídek
Teddy Bear
Réžia:
Jan HřebejkKamera:
Jan MalířHrajú:
Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Dyková, Aňa Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová (viac)Obsahy(1)
Přes poetický název půjde opět o tragikomedii sázející především na skvěle napsané postavy a jejich dialogy. „Pokud bychom měli žánrově film přirovnat k některému dílu světové kinematografie, mohla by to být Americká krása nebo Hana a její sestry. Je to hodně konverzační film, který zkoumá z mnoha úhlů fenomén manželství a vše, co k němu patří. Tedy mateřství, otcovství, nevěry… To, jak je někdy manželství rozkládáno plíživě, nebo naopak, jak i velké zásahy zvenčí ho nerozklíží. Těžiště je tedy v postavách a jejich psychologii,“ vysvětluje Jan Hřebejk. Petr Jarchovský k tomu podotýká, že kdyby neexistoval film Tajnosti a lži, jeden z jejich nejoblíbenějších filmů, nynější Medvídek by se takto mohl jmenovat. „Zajímají mě příběhy, ve kterých věci nejsou pod povrchem takové, jaké se jeví navenek,“ dodává Jan Hřebejk. V příběhu o trojici kamarádů a jejich partnerkách se opět sešlo několik herců, se kterými režisér již spolupracoval: Nataša Burger, Jiří Macháček a také Aňa Geislerová a Roman Luknár. Ti budou stejně jako v Krásce v nesnázích hrát partnery. Autoři ovšem pro ně vymysleli naprosto odlišné postavy, a tak bude pro diváky jistě velice zajímavé sledovat, jak se může vztah mezi dvěma herci na plátně vyvíjet. Šestici uzavírají Táňa Vilhelmová a Ivan Trojan. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (611)
Hřebejk s Jarchovským už několik let směřují jinam, než kde začínali. Vyvíjejí se. Těžko říct jestli k lepšímu, každopádně k něčemu jinému. Těžko by jste hádali, že Medvídka a Pelíšky natočil stejný tvůrčí tým. Od hřejivých komediálních sond jako Šakalí léta a Pelíšky nastává postupný přerod a každý nový film tohodle dua obsahuje menší množství humorných situací, naopak přidává na syrovosti. A já doufám, že tento trend bude pokračovat, protože zhruba za tři, čtyři filmy bychom se mohli dočkat skutečného otevřeně syrového a brutálno dramatu stylu Kdysi byli bojovníky reflektujícího situaci v ČR! Potenciál tu je! Medvídek zůstáva ještě na půli cesty! Chybí mu kompaktnost a především katarze! Nijak nevrcholí, prostě skončí, což je věc nepříjemná, nejen u filmu, že? Herecky je, hmmm, jak to říct…skoro až nepříjemný…stejný jako většina současných českých filmů. Trojan, Vilhelmová, Geislerová a Macháček jsou jak čokoláda! Je výborná, ale nemůžete jí mít k jídlu pořád! Nakonec je vám z ní blbě! Ale objektivně – není jim co vytnout, jsou skvělí! Až na Issovou, která mi přijde nepatříčná (v tomhle filmu – jak prošlá čokoláda na vaření). Komedie o dětech. Komedie? Ani v krizi! O dětech? Ani náhodou! Regulérní drama o vztazích a rodině! Docela ostré – na miloučké české poměry. Hnusné, špinavé, postižené, sexuálně otevřené! Jen tak dál! ()
Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% ()
Čekal jsem od Hřebejka něco víc, možná by potřeboval pauzu, aby popřemýšlel, po jaké režisérské cestě a směru se bude dále ubírat. Macháček zde herecky vyzrává v českou elitu, je čím dál tím přesvědčivější. Třetí hvězdička za Ivana Trojana a především jeho závěrečnou řeč - nejlepší scéna celého díla. Apropo, některé gaučové polohy Vilhelmové jsou, řekneme...poněkud odvážnější :-) ()
Ach jo, tak další český film, který se nepovedl. Zoufale jsem každou minutou očekával, až se začne na plátně něco dít, bohužel se tak nestalo a můžu klidně říci, že jsem tak nudnou a nezábavnou podívanou nečekal. Herecké obsazení je sice fajn, ale co je to platný, když ostatní nestojí za řeč. Pro mě dost náročná jednohubka, u které jsem byl nucen podat takový výkon, abych film vydržel do útrpného konce... Mé hodnocení 1 hvězdička… ()
To Hřebejk s Jarchovským opravdu nejsou schopni uhnout jinam? Zase o velkých problémech malých českých lidí a zase čím dál tím hůř. Pořád se to sice drží v koukatelné sféře, ale proč nepředvést i něco jiného? Pánové by si měli do klobouku pořídit jiného králíka, protože tohle je stále ten z prvního představení a už mu očividně docházejí síly. 5/10 ()
Galéria (42)
Zaujímavosti (14)
- Vandina (Tatiana Vilhelmová) cukrárna se nachází na adrese Šultysova 26 v Praze na Břevnově. Umělecká galerie je pavilon Vojtěška v Markétské ulici v Praze-Břevnově. (sator)
- Medvídkový dort, který peče Anna (Anna Geislerová), se ve filmu objeví třikrát rozkrojený, korpus je však pokaždé jiný. (Terva)
- Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)
Reklama