Svetlá v súmraku

Prvý krát ma Kaurismakiho film chytil od prvých minút. Zrejme to malo za následok, že v druhej polovici som sa začínal trochu ošívať a príliš som nechápal, kam sa príbeh dostáva. Zvyknutý na pozitivizmus a čierny humor niektorých Akiho filmov, som sa nakoniec cítil dosť podvedený. Navyše sa hrdina chová ako idiot, ťažko mu držať palce, keď si stále necháva znova a znova srať na hlavu. Na druhý krát sa niektoré veci javia v trochu inom svetle. Aj ten hrdinov idiotizmus je pochopiteľnejší. Niežeby som mal v úmysle sa niekedy chovať podobne. (18.05.2012)

Musím se přiznat, že Janne Hyytiäinen se mi v roli nočního hlídače Koistinena moc líbil a dokázal ve mně probudit spoustu různých emocí, ze začátku bych mu dala korunu, jak mi ho bylo líto, pak bych mu nejspíš vlepila pohlavek, aby se už probral a v závěru jsem měla sto chutí ho obejmout a říct mu, že zas bude dobře... (17.08.2020)

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. (27.04.2007)

Tak první setkání s klasikem mé oblíbené země nedopadlo zrovna ideálně.. Dopadlo vlastně velmi velmi rozpačitě.. Minimalistický styl a statické herectví mě tu zrovna nenadchly, neboť příběh, který Kaurismäki napsal, po emocích vyjádřených hereckými prostředky přímo žadoní.. Celou dobu jsem se snažil ve scénách najít cosi navíc, nějaký skrytý smysl či poselství celého filmu, nicméně mi to zůstalo skryté, a tak jsem se i přes krátkou stopáž začal nudit.. Na druhou stranu musím vyzdvihnout všudypřítomnou depresi, utrpení osamělosti a chlad, které z filmu sálají na míle daleko.. Obrazová kompozice také velmi slušná.. I tak mi ale "Světla v soumraku" nesedly a další seznámení s Kaurismäkim odkládám na neurčito.. (19.04.2010)

Sledovat Světla v soumraku je o nervy. Člověk neví, jestli by hlavní postavě pomohl, nebo jí raději nafackoval. Ostatně se to týká i všech ostatních postav. Dělá si Kaurismäki srandu z diváka i v ostatních filmech? Nevím, bylo to moje první setkáním s panem režisérem a jsem z toho docela rozvařený. Kamenné, bezúsměvné obličeje postav, zvracející ze sebe po minutovém rozmýšlení holé stupidní věty; téměř nerozeznatelné jaro od podzimu; deprese na každém kroku; nejčernější humor, co si vůbec dovedete představit; statické, pečlivě komponované záběry; písničkový soundtrack tak starý, že vůbec netušíte, z dob které světové války pochází atd. Mazééééc! (25.05.2007)