Il caimano
Le Caïman
The Caiman
Réžia:
Nanni MorettiKamera:
Arnaldo CatinariHudba:
Franco PiersantiHrajú:
Silvio Orlando, Margherita Buy, Jasmine Trinca, Michele Placido, Giuliano Montaldo, Antonello Grimaldi, Paolo Sorrentino, Jerzy Stuhr, Matteo Garrone (viac)Obsahy(1)
Bruno Bonomo (Silvio Orlando) je jedním z mála italských producentů, kteří ještě sázejí na „béčkové“ filmy, už dávno vytlačené jednak Hollywoodem, jednak domácím, takzvaně autorským filmem. Až po krk v dluzích a v manželské krizi se jako spásného stébla chytne scénáře, který mu donesla mladá aspirantka režijní profese. Jmenuje se Kajman. Bruno, doufající, že půjde o běžný politický thriller, postupně zjišťuje, že ve skutečnosti jde o životní příběh Silvia Berlusconiho. Poněvadž už nemůže couvnout, nezbývá mu než hledat někoho, kdo do filmu vloží peníze, a kromě toho musí najít také hlavního představitele, což není snadné. Nicméně zápas se všemi problémy, jež musí řešit, jako by v něm probouzel novou vitalitu a novou víru ve vlastní důstojnost. Nanni Moretti takřka ve všech svých filmech reflektuje politickou realitu své země. Tentokrát se mu podařilo zachytit vzestup i předpoklady pádu zcela konkrétní postavy politické scény Itálie. Nejzajímavější jsou ony momenty, kde autor líčí, jak se lze dostat k politické moci prostřednictvím ovládnutí média komerční televize. (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
U tohoto filmu je potřeba mít na paměti, že ho natočili Italové. Jen tohle mě udrželo v sále až do konce... Takovou úchylárnu totiž můžou natočit jen oni.
Přiznávám, že nejsem tím filmem absolutně nadšený, ale zcela chápu, proč má pro Italy takový význam. Myslím, že kdyby někdo u nás chtěl natočit film o negativních stránkách moci Václava Klause nebo Jiřího Paroubka, dopadl by stejně - všichni by tvrdili, že takový film má smysl, ale nikdo by na něj režisérovi prachy nedal, protože podhoubí hospodářské korupce je tady tak prolezlé všemi sférami společnosti, že není ruka, která by tou druhou nebyla myta. Z tohoto důvodu dávám Kajmanovi tři hvězdičky, ačkoliv jinak by byl bez diskuze na dvě.
Úžasně italsky temperamentní, ale bohužel politické scény tomu dost ubírají. Chápu, že Italové tenhle film proti Bersluconimu potřebují a je zřejmé, proč ho ocenili v Cannes (je to odtud do Itálie a do Evropského parlamentu blíž než k nám), ale třeba pro amerického nebo dánského diváka se příliš tlačí na politickou pilu a budoucí hodnota ztrácí... Přesvědčivý Michele Placido a Silvio Orlando.