Čas

"Jsme jen lidi!" Přesně takhle si hlavní hrdina několikrát ospravedlňuje své chování. Ano, jsme jen lidé a film názorně ukazuje, co vše jsme schopni pro lásku obětovat. Nejen změnu psychickou, ale též i fyzickou a jen z důvodu nového impulsu. Opravdu netradiční snímek(jak jinak u Kima) ale ztvárněný s takovým procítěním a gradací, že vás příběh naprosto vtáhne... Obzvláště se mi líbil "fotbal" s tajemnou dívkou. Mimochodem, pro ty co si toho možná nevšimli, hlavní hrdina byl také jako já velkým Kimovým fanouškem - na PC mu běžel 3 Iron a na zdech měl plakáty filmu Wild animals. Rád bych se někdy podíval do sochařského parku a strávil tam klidně celý den. "Když se znovu otočíme... a vytvoříme oční kontakt, měli bychom se znovu potkat..." (25.11.2006)

Jednoznačné plus snímku je zajímavý nápad, ale zvláštní motivace postav a jednání bez nějaké vnitřní logiky (jak může B. udělat něco, co provedla A., když byl kvůli tomu B. nešťastný? Nechápu…) se u mě naprosto minulo účinkem. Nebo prostě nemám žaludek na takové manipulativní hry, které tu hrdinové předvádějí. Jestli tohle má být analýza partnerských vztahů (případně sonda do ženské duše - jakože hledání vlastního ideálního já, které jí zároveň odcizí sobě i ostatním?), tak se k ní nechci znát. (02.01.2008)

Několik filmů na podobné téma (zvrácené vztahy v důsledku moderní doby) už jsem měl možnost shlédnout - Kim Ki-Duk u Času předvedl typickou Kim Ki-Dukovinu a budiž mu za to vzdán hold. Kvalitativně něco mírně nad Samaritánkou - na skvosty typu 3-Iron nebo Jaro, léto to ale nemá... Proto hodnotím jak hodnotím. Jsme jenom lidi. 8/10 PS: po druhém shlédnutí si naopak myslím, že Čas je horší než ostatní Kim Ki-Dukovy filmy - vyznívá mírně do ztracena, a to celkové vyznění jsem vždycky u tohoto režiséra bral jako jeho největší devizu. Snižuju tedy hodnocení na 7/10 (23.11.2006)

Hodně dlouho to nevypadalo jako Kimův film, ale závěr to tradičně katapultoval hodně vysoko. Odcházela jsem z kina se spoustou otázek v hlavě a vysvětlení může být tolik. Úžasné byly výtvory v sochařském parku a už dlouho se mi neudělalo u filmu špatně, jako u záběrů z plastické operace. Mě by to tedy odradilo, ale Kimovu hrdinku ne, udělala by pro svou lásku cokoliv. Otázka je, jestli jí za to obdivovat nebo zatracovat. (16.10.2006)

Překvapivě jemný snímek, reflektující sílu lásky a posedlosti. Tradiční Kim Ki-dukova mystika se hlásí o slovo poměrně pozdě, avšak o to naléhavěji. Vyrámcování je velmi povedené a filmu vlastně dodává i zajímavý otevřený konec. Většina snímku, rezignující na velkou část Kimových charakteristických ingerediencí, zčásti stavějící dokonce na síle a humoru klasicky vypointovaného dialogu, je jistě chvalitebným pokusem, osobně se mi ale více líbil krásný poeticko-tragický konec. (13.10.2006)