Smrti neujdeš 2

Druhý díl, který již netočil Takashi Miike, víceméně navazuje na jedničku, takže se opět setkáme se zlým duchem malé holčičky Mizunumy Mimiko a se stejným zlověstným vyzváněním, které znamená, že ten, kdo zmáčkne tlačítko pro příjem, si to za 3 dny pěkně odskáče. Ano, kletba se nemusí přenést na adresáta, ale i na člověka, jenž si poslechne hlasovou zprávu. Jelikož doba pokročila a v Japonsku je již dávno běžná videotelefonie, uvidíme i jeden takový videotelefonický hovor, při kterém má jeden mobilista ducha za zády. Opět se dočkáme pátrání po minulosti ducha s berličkou v podobě flashbacků. A znovu nás čeká praštění zpřelamovaných končetin a několik nadprůměrných lekaček. V podstatě to samé jako jednička, jen více emotivnější. 7/10 Už se těším na třetí díl s všeříkajícím podnázvem Final. (30.05.2006)

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)

Neviem, ale ázijským ducharinám neviem prísť na chuť ani za boha. A pri tom sa tak snažím. V pravidelných časových intervaloch si sem tam niečo pozriem, ale kde nič, tam ani smrť nebere :) Je fakt ťažké si obľúbiť niečo, pri čom človek zaspí v pätnástej (!) minúte filmu (a to som unavený vôbec nebol a aby som bol schopný dopozerať zvyšok, musel som si dať poriadneho lomcováka). No čo - niekto sa pri podobných filmov zasiera od strachu, u iných navodzujú narkolepsiu :) Čo sa týka samotného filmu - opäť duchárska nuda made in Japan (podobne ako jednotka), prekombinovaný dej, hromada postáv (v ktorých by sa menej skúsený divák mohol aj stratiť), čierno-dlhovlasé adolescentky a brutálny dejový zvrat na konci ;) - (ktorý by v prípade nejakého amerického fláku väčšina štvorhviezdičkovo hodnotiacich určite riadne zotrela, ale v prípade japončíkov je to zrejme a očividne O.K.) (07.10.2007)

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)

UFF! Že bude mať táto "dvojka" vyššie hodnotenie ako Miikeho jednotka by mi ani vo sne nenapadlo. Všetko je tu totiž o triedu horšie, herci prehrávajú, režisér tápe a príbeh každým ďalším frameom dementnie k idiotskému finále. UFF! Už mám dosť ázijských ducharín, pohľad na všetky tie sesternice a netere Samary, teda zlovestné čiernovlásky po záručnej lehote sa totiž stávajú paródiou samých seba. Minimálne 365 dní už nechcem vidieť nijakú ázijskú ducharinu, kurnik a to som bol na ne kedysi pekne namotaný... (19.10.2006)