Teď zas my

Komedie i povedené drámo, ve kterém je naplno využit silný dramatický potenciál (pohledy) opět vynikající Jiřinky Štěpničkové, která zde tyto dva žánry skvěle kombinuje a společně s dětskými herci drží, jinak dosti naivní a předvídatelný, film nad vodou, jinak stačí jedno zhlédnutí, myslím si i pro fajnšmekry. (03.02.2019)

Výborná poetická a místy i dojemná komedie ze života jednoho táty (J. Marvan) a jeho syna (L. Hemmer), kteří měli, jak už to tak u rozdílných generacích bývá, zcela odlišné názory v tomto případě na vedení podniku v podobě továrny na výrobu skla. Skvělí herci, parádní scénář, za mě tedy bez váhání plný počet bodů. (25.07.2015)

Průměrná komedie, která propaguje technický pokrok a evokuje baťovské metody podnikání. Největším tahákem pro diváky tehdy jistě byla hlavně Jiřina Štěpničková. Mezi hlavními představiteli vynikl určitě Ladislav Hemmer, jehož brzký konec filmové kariéry nás může dodnes mrzet. Svůj standard odvedli Jaroslav Marvan, František Kreuzmann, Alois Dvorský a Vladimír Hlavatý. V dětské roli jsme mohli opět vidět v období protektorátu velmi oblíbeného Vladimíra Salače, který se svou bezprostředností a hereckým talentem nikdy nezklamal. Zápornou roličku žáka si zahrál Antonín (Strýček) Jedlička. Ella Nollová sice byla v záběru jen několik vteřin, ale starou kriminálnici zahrála přesvědčivě. Samotný režisér Šlégl se obsadil do role soudce. Výbornou prací se prezentoval kameraman Ferdinand Pečenka se svými záběry sklářů. Musel si však vypomoci i prací v ateliéru, zatímco na plátně byl vyobrazen tolik vytoužený moderní stroj. 50% (13.11.2014)

Poněkud červenoknižní přesahy filmu nemění nic na špičkových hereckých výkonech Jiřiny Štěpničkové, Jaroslava Vojty a solidních partech ostatních herců i aplikaci Baťovy ekonomické transformace, jejímž cílem bylo popření Velké hospodářské krize třicátých let. Inovativní prvorepublikové podnikatelství nesené keynesiánským patosem dalo tehdy vzniknout řadě obdobných filmů. Je dobře, že neupadají do zapomnění. (06.05.2021)

Kostrou filmu je klasické téma o střetu dvou generací. Ta starší by nejraději fungovala podle starých a dobře zajetých pořádků a ta mladá by nejradši všechno zmodernizovala. Proto mezi nimi dochází ke zmatkům a nepochopení. Z toho se dalo vytřískat mnohem víc. Ještě, že tu byl pan Málek a pan Mazara. (18.11.2014)