Teď zas my

Poněkud červenoknižní přesahy filmu nemění nic na špičkových hereckých výkonech Jiřiny Štěpničkové, Jaroslava Vojty a solidních partech ostatních herců i aplikaci Baťovy ekonomické transformace, jejímž cílem bylo popření Velké hospodářské krize třicátých let. Inovativní prvorepublikové podnikatelství nesené keynesiánským patosem dalo tehdy vzniknout řadě obdobných filmů. Je dobře, že neupadají do zapomnění. (06.05.2021)

Teď zas my je jeden z mnoha velmi dlouho chybějících filmů v koláži domácí produkce 30. let. Jeho absencí jsme přišli o několik věcí, o rozkošně civilní Jiřinu Štěpničkovou, která v této době hrála zejména své velké vážné úlohy v Lidech pod horami a v Božích mlýnech, jejichž vážnost posilovala německými verzemi pro možnost širší exploitace. Po boku Ladislava Hemmera se ale stala ideální milenkou tehdejší současnosti, která je ochotna pro vyšší cit obětovat vše - navzdory proklamovanému pokroku, který by mohl nabádat v solitérní sobecký úspěch. Hemmer si tu plnými doušky užívá výjimečně velké role, která se stala zadostiučiněním po všech těch pikantních či humorných epizodkách. Téma je skvělé, zpracování též, leč co oceňuji zdaleka nejvíce, je vizionářský přesah. Film nekončí obligátním smířením starého a nového, Šlégl tu v samém závěru přechází do vize budoucnosti, která je skutečně zlatá a po právu zasloužená. Kéž by takových teček mohlo být nabízeno více. Leč ve své době Vlajka hrozila, že námět Vojtěcha Beneše není přijatelný a Čeněk Šlégl měl problém... (29.12.2014)

Výborná poetická a místy i dojemná komedie ze života jednoho táty (J. Marvan) a jeho syna (L. Hemmer), kteří měli, jak už to tak u rozdílných generacích bývá, zcela odlišné názory v tomto případě na vedení podniku v podobě továrny na výrobu skla. Skvělí herci, parádní scénář, za mě tedy bez váhání plný počet bodů. (25.07.2015)

Průměrná komedie, která propaguje technický pokrok a evokuje baťovské metody podnikání. Největším tahákem pro diváky tehdy jistě byla hlavně Jiřina Štěpničková. Mezi hlavními představiteli vynikl určitě Ladislav Hemmer, jehož brzký konec filmové kariéry nás může dodnes mrzet. Svůj standard odvedli Jaroslav Marvan, František Kreuzmann, Alois Dvorský a Vladimír Hlavatý. V dětské roli jsme mohli opět vidět v období protektorátu velmi oblíbeného Vladimíra Salače, který se svou bezprostředností a hereckým talentem nikdy nezklamal. Zápornou roličku žáka si zahrál Antonín (Strýček) Jedlička. Ella Nollová sice byla v záběru jen několik vteřin, ale starou kriminálnici zahrála přesvědčivě. Samotný režisér Šlégl se obsadil do role soudce. Výbornou prací se prezentoval kameraman Ferdinand Pečenka se svými záběry sklářů. Musel si však vypomoci i prací v ateliéru, zatímco na plátně byl vyobrazen tolik vytoužený moderní stroj. 50% (13.11.2014)

Komedie i povedené drámo, ve kterém je naplno využit silný dramatický potenciál (pohledy) opět vynikající Jiřinky Štěpničkové, která zde tyto dva žánry skvěle kombinuje a společně s dětskými herci drží, jinak dosti naivní a předvídatelný, film nad vodou, jinak stačí jedno zhlédnutí, myslím si i pro fajnšmekry. (03.02.2019)