V zámku a podzámčí

Film vychází z předlohy více než povedené. Arci jsem ráčil předpokládat, že zalíbení ve filmu najdu. Mírným zklamáním shledávám, že ve filmu méně knižních výrazů se vyskytovalo. Arci filmové zpracování zajímavé bylo a v mnohém s tím knižním korespondovalo. Snad až samotný závěr ráčil být tím knižním nepolíbený. Vše skvěle zahráno bylo a kontrast mezi romantickým životem v zámku a dramatickým v podzámčí skvěle vykreslen byl. Hudebně vše zvládnuto vysoce nad moje očekávání bylo. Život v podzámčí divácky atraktivním byl a život v zámku přetrpět se dal. Film za knihou v ničem nezaostával. Mohu tedy s čistým svědomím čtyři hvězdičky dát. (20.04.2012)

Božena Němcová vie byť pekne depresívna, ale aj nádherne poučná a to tak sympatickým spôsobom, až zviera v hrdle. Táto rozprávka je vhodná hlavne pre odrastené deti, tej drámy je tam toľko, že malý divák môže mať hokej z toho, ako sa preplieta smrť, chudoba, bohatstvo a ľudská dobrota a odpustenie. Postáv nie je málo a nečakane sa každej dostane priestoru práve toľko, koľko potrebuje. Aby každá ukázala tie ľudské vlastnosti, ktoré autorka chcela. Páči sa mi, ako Božena Němcová vedela do každého diela umiestniť aj seba v podobe múdrej Babičky, samozrejme nechýbala ani tu. Alebo je to dobová hra scenáristu, podobne ako silný sociálny apel, ale zo záverečných slov Vojtecha až zamrazilo. –––– Tak si račte vzpomenout, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Že lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi. (17.03.2016)

Velká česká spisovatelka a jedna z nejvýraznějších představitelek pozdního obrozeneckého období Božena Němcová (1820 - 1862) vytvořila nejzávažnější část literárního díla až v posledním desetiletí svého života, v době, která pro ni nebyla psychicky ani fyzicky přiznivá. Vedle snad nejslavnější, autobiograficky pojaté Babičky převažují v její tvorbě krátké povídky, nejčastěji situované do venkovského prostředí, v němž se setkávají příslušníci jednotlivých vrstev i věkových generací. Obvykle v nich následuje motiv napravení a zmoudření (ne náhodou bývají napravenými téměř zákonitě lidé šlechtického původu). Filmoví tvůrci se ovšem k Němcové vraceli kupodivu výjimečně a nejčastěji proto, aby se pokusili o nové a modernější zpracování Babičky; televizní adaptace režiséra Ludvíka Ráži je vlastně zatím jedním z posledních návratů ke spisovatelčině odkazu. Navrátem ale doslova velkolepým, aniž by ona velkolepost byla na první pohled jakkoli zastoupena. Dramaticky sevřený příběh chudého sirotka, kterého můžeme chápat jako prostředníka k mravnímu vykoupení marnivé zámecké paní, vyniká kromě výborné kameramanské práce Andreje Barly především galerií mimořádných hereckých výkonů. Vedle plejády elitních zástupců české divadelní a filmové Thálie (Brejchová, Budínová, Kolářová, Hlaváčová, Havelková, Růžek, Haničinec, Pešek, Sklenčka, Satoranský a celá řada dalších) ale nelze neupozornit na vskutku jímavý herecký výkon sotva desetiletého Marka Mikuláše, který byl rovnocenným partnerem starším a zkušenějším souputníkům. Nadčasová hodnota většiny televizních inscenací, vyrobených paradoxně v politicky nekompromisních letech tzv. normalizace, zůstává nepominutelná a stále inspirativní, neboť oplývá několika nezbytnými pozitivy - kvalitním scénářem, přesnou režijní koncepcí a přehršlí dnes již stěží nahraditelných hereckých kreací. Atributy, které současné tvorbě až palčivě schází. Bohužel. (03.08.2010)

Výborný snímek s obrovsky silným příběhem, který chytí za srdce snad každého. Shlédla jsem ho kvůli povinné četbě a vůbec toho nelituji, spíše naopak. Vysoké mravní ponaučení, slitování, dobrota, bohatství vs. chudoba, nemoci a zdraví, jednoduše ten pravý život. Herci výborní, jako celá atmosféra. Mohu jen doporučit. (27.04.2012)

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)