청춘만화
Almost Love
Obsahy(1)
Ji-hwan je milovník Jackieho Chana, chce být jeho nástupcem a proto tvrdě trénuje taekwondo a pracuje jako kaskadér pro produkce pochybných kvalit, aby mohl jednou zazářit v akčních filmech jako on. A rozhodně mu v tom nezabrání ani fakt, že je trochu jednodušší. Dal-rae chce být herečkou, jenže zkuste si to, když se vám před očima jiných lidí vždy rozklepou kolena a ztratíte řeč. Ti dva se potkali už jako malé děti a jejich přátelství trvá dlouhá léta. Narušení jejich pevného vztahu způsobí nový přítel Dal-rae. Ten je dokonalý ve všech ohledech a Ji-hwan už se s Dal-rae necítí tak dobře jako předtím, vždy totiž někde číhá stín toho, kdo mu ukrádá čas, který mohl se svou kamarádkou prožít. Navíc mezi oběma pány narůstá klučičí soutěživost, která se však drží v určitých mezích. Úplné narušení vztahů tohoto trojúhelníku nakonec ale přichází kvůli nešťastné události, a už tak oslabené pouto mezi Ji-hwanem a Dal-rae se osudově láme. (Natascha)
(viac)Recenzie (40)
Optimistické, hezké, příjmené, hladící, pozitivní. Příběh dvou mladých lidí, kteří jsou přáteli již od dětství a kdy si každý z nich plní své sny, kdy se vzájemně podporují, v průběhu děje se pohádají a rozhádají na delší dobu, aby postupem času zjistili, že si chybí víc než je zdrávo, takových již bylo natočeno mnoho. Ale příběh o životní nehodě, kdy hlavní hrdina, který se chce stát následovníkem Chakieho Chana, přijde o nohu, to je už je něco trochu jiného. Vše samozřejmě skončí šťastně a opravdu pozitivně. I příběhy obou rodin hlavních hrdinů, kdy Ji-hwan žije jen s tatínkem, který se po smrti maminky trochu psychicky pozměnil a rodina Dal-rae, kde je tatínek upoután na lůžko, jsou silně emocionální. Film se mi líbil, byl odpočinkový, vtipný, nenásilný a hlavně pozitivní. ()
Krásný film, který dokáže hodně v druhé polovině překvapit, ale přesto je podán tak pěkně s tak příjemnou hudbou a s tolika klišé, že si divák odnese zážitek na dlouhou dobu. "Někdo řekl, že pravé srdce . . . . pohne světem" Krásný dojemný příběh o přátelství, bolesti i touze pokračovat dál strastiplnou cestou života s těmi které milujete. 85 % ()
Možno v inú dobu, by to na vysoké hodnotenie nebolo, ale našťastie som film zhliadol v čase, kedy mi jeho obsah potvrdil presne to, v čom verím a znova mi tak vlial istotu v naštrbujúcu sa dôveru v pravý význam slova "priateľstvo". Navyše, flashback scény z detských rokov mi s radosťou v srdci pripomenuli krásnu záplavu pocitov, ktorú mi svojho času sprostredkovalo zhliadnutie "Ahobsal..." ;-) ()
Kľudne by sa to mohlo volať aj: takmer romanca. Príbeh o páru, ktorý spolu kamaráti od detstva a v dospelosti stále dobre vychádzajú a obidvaja sa snažia s niekym chodiť, ale nejak im to nevychádza, lebo akože ich to stále láka k sebe. Teda aspoň tvorcovia by chceli, aby to medzi nimi pod povrchom iskrilo, ale ja som tam nič také nevidel. Pôsobili fakt len ako kamaráti alebo ako brat a sestra. A tak jak oni, tak ani film sa nevie rozhodnúť, či chce byť romantika, trochu akčniak (keďže on robí kaskadéra pri filme a tak tu je niekoľko cool akčných scén), alebo dráma (v poslednej štvrtine sa to úplne zbytočne zdramatizuje nešťastnou nehodou, následky ktorej tak nejak rýchlo odbijú). Takže finále, keď sa konečne dajú dokopy bolo také meh. No dobre, tak sa dali dokopy a čo z toho? Divný film, ale postavy boli celkom sympatické. Škoda len, že príbeh vystavaný okolo nich, bol nijaký. 6/10. ()
Další z řady nepochopitelně nadhodnocených asijských filmů, další kýčovité romantické drama, které z diváků ždímá slzy s rozkošnou urputností pětiletého dítěte. Začátek se mi líbil, začátek byl fajn. Zmínka o Lumièrech a hned nečekaný skok ke stylizovanému porodu Jackieho Chana – že by další sympatické vyznání z lásky k filmu? Nikoliv. Prvních třicet minut jde ještě ve šlépějích mnoha jiných, ničím neurážejících romantických komedií. Zatímco se rýsuje všední milostný trojúhelník, příběh v podstatě neexistuje. V nouzi nejvyšší, kdy již nelze déle vařit z vody, přichází „šokující“ dějový zvrat, dochází k radikální změně žánru, ale příběh stále žádný. Pouze snaha vytřískat z minima maximum, mnohdy za využití prostředků vhodných leda do nějakého absurdního dramatu (motiv mrtvé veverky). Zatím u žádného jihokorejského filmu jsem neměl problém s podivnou návazností některých scén, zatím u žádného jihokorejského filmu akční scény nepřipomínaly něco jako Rafťáky. Herci samozřejmě výborní, ale ty slaboduché věty, které musí říkat… byl snad celý film adaptací Ji-hwanova scénáře? Ať ano či ne, výplod jedince na mentální úrovni desetiletého připomínal. 45% ()
Reklama