Cheongchoonmanhwa

S točením žánrů je to ošidné, takové balancování na tenkém ledě. Ne vždy se to povede, ale tady to střídání smutku a radosti, smíchu a pláče šlape na výbornou. Dojemné i hravé drama funguje především díky kvalitnímu scénaři a parádnímu hereckému obsazení - jak Ha-neul Kim, které podle mě více svědčí díky své roztomilosti komediální poloha, tak hlavně Sang-u Kwon, s dost příšerným učesem, v úplně opačné roli než v My Tutor Friend. Pár chybek by se našlo, jako standartně zbytečně delší konec, nebo podivné chování páru vůdči sobě navzájem (možná je to v Koreji normální chytit svou přítelkyni za ruku po 3 měsících, pusu po půl roce a sex asi až po svatbě - a nebo se film snaží působit výchovně). Každopádně to jsou jenom drobné chybky na kráse. (19.12.2009)

Vzhledem k průmernému hodnocení zde, jsem očekával velmi kvalitní snímek, ale ono je to nakonec úplně opačně. Prvních 10-20minut je v celkem v pohodě, člověk se i párkrát zasměje, ale potom je film neskutečně stupidní, nudný, nezajímavý atd. Nebýt hlavní dvojice a zvláště Kim Ha-Neul, tak bych tomu dal nálepku odpad. Nevím, kde někteří berou tyhle hodnocení, jak naznačuje průměr, mě docela zaráží. Tohle je zde brutálně nadhodnocen film, vůbec neodpovídá kvalitě. Za mě pouze jednu hvězdu, už dlouho jsem nepotkal tak špatný film. (26.01.2010)

Další z řady nepochopitelně nadhodnocených asijských filmů, další kýčovité romantické drama, které z diváků ždímá slzy s rozkošnou urputností pětiletého dítěte. Začátek se mi líbil, začátek byl fajn. Zmínka o Lumièrech a hned nečekaný skok ke stylizovanému porodu Jackieho Chana – že by další sympatické vyznání z lásky k filmu? Nikoliv. Prvních třicet minut jde ještě ve šlépějích mnoha jiných, ničím neurážejících romantických komedií. Zatímco se rýsuje všední milostný trojúhelník, příběh v podstatě neexistuje. V nouzi nejvyšší, kdy již nelze déle vařit z vody, přichází „šokující“ dějový zvrat, dochází k radikální změně žánru, ale příběh stále žádný. Pouze snaha vytřískat z minima maximum, mnohdy za využití prostředků vhodných leda do nějakého absurdního dramatu (motiv mrtvé veverky). Zatím u žádného jihokorejského filmu jsem neměl problém s podivnou návazností některých scén, zatím u žádného jihokorejského filmu akční scény nepřipomínaly něco jako Rafťáky. Herci samozřejmě výborní, ale ty slaboduché věty, které musí říkat… byl snad celý film adaptací Ji-hwanova scénáře? Ať ano či ne, výplod jedince na mentální úrovni desetiletého připomínal. 45% (12.08.2008)

Krásný film, který dokáže hodně v druhé polovině překvapit, ale přesto je podán tak pěkně s tak příjemnou hudbou a s tolika klišé, že si divák odnese zážitek na dlouhou dobu. "Někdo řekl, že pravé srdce . . . . pohne světem" Krásný dojemný příběh o přátelství, bolesti i touze pokračovat dál strastiplnou cestou života s těmi které milujete. 85 % (25.07.2011)

Optimistické, hezké, příjmené, hladící, pozitivní. Příběh dvou mladých lidí, kteří jsou přáteli již od dětství a kdy si každý z nich plní své sny, kdy se vzájemně podporují, v průběhu děje se pohádají a rozhádají na delší dobu, aby postupem času zjistili, že si chybí víc než je zdrávo, takových již bylo natočeno mnoho. Ale příběh o životní nehodě, kdy hlavní hrdina, který se chce stát následovníkem Chakieho Chana, přijde o nohu, to je už je něco trochu jiného. Vše samozřejmě skončí šťastně a opravdu pozitivně. I příběhy obou rodin hlavních hrdinů, kdy Ji-hwan žije jen s tatínkem, který se po smrti maminky trochu psychicky pozměnil a rodina Dal-rae, kde je tatínek upoután na lůžko, jsou silně emocionální. Film se mi líbil, byl odpočinkový, vtipný, nenásilný a hlavně pozitivní. (05.03.2009)