Hudba a text

Grantovy pop tanečky jsou naprosto boží!!!!!! Mám rád osmdesátá léta a z nich jeho vyhaslá hvězda pochází, takže jsem se docela i bavil (úvodní klip fakt super). Drew mám taky docela rád, takže za shlédnutí ten film stojí, občas se člověk i zasměje, občas zavzpomíná..... Grantovi tyhle role prostě sedí, zezačátku jsem ho pro ně nesnášel, ale postupem času mi začali připadat zábavné, Drew je sice možná ve své roli zbytečně moc rozpačitá, ale sedne jim to spolu. Ale nejzábavnější z celého filmu je Cora, moderní a současná popstar, superhvězda, která nic neumí, všechno za ní udělá někdo jinej, snaší se být duševně nad věcí, její texty jsou opravdu nacpány duchaplností a jediné co chce je tančit a všichni se s ní můžou posadit na prdel.... To i ty vyhaslé hvězdičky z 80 let se snažili víc.... (05.01.2009)

Ať už se Hugh Grant objeví kdekoliv, vždy se na film s ním příjemně kouká a přitom nejde o jeho komediální talent, co mě drží u obrazovky, ale o jeho charisma. Hugh táhne kupředu celý film a brzdí jej jen stále stejně monotónní Drew Barrymore, jakou ji všichni znají. Kdyby se zde místo ní objevila jakákoli neznámá tvář, o nic by divák nepřišel. Soundtrack je skvělý a při jeho poslechu mi do uší pronikala místo hudby nostalgie. Hugh je v současnosti nejspíše největší britská jistota komediálního žánru a zde to opět po několikáté dokazuje. (14.02.2008)

Pohádka, která se drží žánrového vzoru zuby nehty, ale neurazí, pobaví a celkem dobře se na ní kouká. Největším problémem je, že mezi Hughem a Drew to skoro vůbec nejiskří - docela zásadní fakt pro romantickou komedii. Navíc Hugh neumí moc zpívat, takže v roli hudební hvězdy, i když vyhaslé, nepůsobí zrovna věrohodně (při nahrávání proma ho Drew spolehlivě přezpívá...). (19.08.2007)

"Fajn. Velká hvězda, skvělá publicita, těžký prachy versus smrt. Musíme si to rozmyslet." V osmdesátých letech na mě z kapitalistického západu utočili Depeche Mode, Alphaville, Wham, A-ha, ale Pop to nebyl. Jak je to možné? Že by za to mohli komunisti? Asi ne, poslouchal jsem rakouská rádia, sledoval rakouskou televizi a kdyby někde zazněl Pop Goes My Heart, tak bych si hned koupil desku v bulharské licenci. Nakonec je to jedno, protože tohle už je za námi a před námi je restart popboku Alexe Fletchera na text hypochondrické zalévačky květin Sophie Fisherové. Já se přiznám, že mě hodně bavil proces vymýšlení skladby, Alexovy koncerty před maminkovským publikem, Sophiino plácání kravin a zejména Alexovy slovní přestřelky s "neupřímným" manažérem. Já se zkrátka umím hoďku a půl spokojeně bavit a tento snímek mi přitom nekladl žádný odpor. (08.02.2017)

ATTENTION...SPOILEROVÉ NEBEZPEČÍ____Pohádka nám začíná... byla jedna skupina.... Pro fanynky ječící.... svorně vrtí zadnicí.... Písničky a těsné džíny... zahánějí věčné spleeny... Pekáč plný perníku... úchylného popíku.... Kámoš na něj hodil bobky.... Alexovi nechal drobky.... Z hudebniho lunaparku.... zbyla jen šou na jarmarku.... Když tancuje pro diváky.... vyceníte ratafáky.... Pak se v černé pustině.... Zjeví mladá bohyně.... Buddhismus má na tričku.... Co chce? Novou písničku.... Náhle zničí parodii.... Sladkobolnou melodií.... Romantiku jako mor.... rozsévá Drew Barrymore.... Nešikovně zaleje.... I kytičky umělé..... On dá tóny, ona slova..... Zní to, jak když houká sova.... Chemie pod bodem mrazu.... Věští blížící se zkázu..... Scénarista lepí díru.... Vášní přímo u klavíru.... A pak po hudební tečce.... Zvoní hrana téhle břečce. (15.05.2007)