Dedičstvo

Přestože přístup autorů k tématu připomíná ztvárňování spíše Dostojevského, než Maupassanta, mně se to líbilo. A nejen výtvarně. Nemyslím, že by literární předloha měla filmaře svazovat. Naopak, když ve filmu není něco nového, proč vůbec točit?! A převést tohle téma do humoru by podle mě ve výsledku působilo přiblble. Já myslím, že z toho mrazit má - spoiler: copak je v pořádku, svést někoho jen proto, aby vám udělal dítě, a ještě nikoliv pro dar dítěte samotného, ale kvůli s ním spojenému dědictví?! Dodnes takové jednání považujeme za nejhorší podvod a zneužití. V podstatě je to aktuálnější, než když to v 80. letech točili. Mám na mysli novodobou debatu o etice asistované reprodukce. Neřešila by totiž část problému našich hrdinů?! Z filmového příběhu mi přijde nejhorší újma citová, zde pro více stran, proto by se patrně členové této zbohatlé domácnosti v průběhu času sobě navzájem odcizili, takže by stejně nebyli šťastní (ale to už by byl ten Dostojevský, stejně jako hodnocení prvotní podmínky tetičky, která všechny postavila do nefér pozice). Slovenské znění mi připadalo v pořádku, šlo o postsynchrony. Nevidím rozdíl v tom, jestli Hrušínského mluvil někdo jiný nebo by se sám snažil o slovenštinu, vždycky by mu to prostě nebylo vlastní. (12.11.2015)

Povídky Guy de Maupassanta se vyznačují neobyčejnou lehkostí, břitkým humorem, satirou, lehkým, škádlivým, nádechem erotiky. Tohle všechno jsem ale hledala v této slovenské inscenaci zcela marně. Nemám nejmenší tušení, zda tvůrci věděli, co činí. Zda jim skutečně šlo o satiru na maloměšťáckou společnost, které vládnou peníze jako veličina nejvyšší, jíž je třeba podřídit veškeré konání. Komično, výsměch, karikatura, ironie. To je satira. Nemá nic společného se sáhodlouhým filozofováním, které nám tu, byť mistrovsky, předvádí Ivan Romančík. Jeho duševní pochody tak zahlcují celou inscenaci, že na nic jiného téměř nezbývá prostor. Dalším tragickým omylem bylo předabování českých herců, především u Rudolfa Hrušínského se jedná o chybu téměř fatální. Nechávám průměrné hodnocení, ale to si inscenace odnáší jen díky mimořádným hereckým výkonům protagonistů a velmi, velmi podmanivé hudbě Petra Hapky. (26.05.2015)

Takmer by som dal štyri hviezdy. Plusom bol dobrý príbeh o lakomstve a asistovanej reprodukcii cez neslušný návrh, výrazná hudba a aj (viackrát) vyzlečená Studenková, pričom to nebolo vôbec samoúčelné. Štvrtej hviezde ale zabránila mierna zdĺhavosť hlavne v úvode a to nevhodné dabovanie českých hercov, aj keď neboli v hlavnej úlohe. Akoby v roli toho postaršieho pána nemohol Hrušínského dokonale nahradiť Filčík, Chudík alebo Dibarbora. –––– V tomto dome majú milión. To som ešte nezažil. Kde ho skrývajú... –––– Druhýkrát mi tu nerobte scény. Som dosť bohatá, podmienky určujem JA. (24.10.2019)

Nesouhlasím s předabováním našich velikánů herectví paní Medřické a pana Hrušínského. Profesionálně podaný patos, který z jejich hlasů a duší mohl vzejít nám tak zůstává zakryt, především role pana Hrušínského je tím jakoby v pozadí bez účinku na diváka, celý snímek tak ztrácí nacionalizací režisérovou krátkozrakostí. Vlado Muller však má své, že..?! U nás se slovenští herci předabovávali rovněž, ale ne tak zesíleně, jako na východní straně hranice, a né dobří, kterým byl v českém jazyce ponechán jejich "Zvuk", který u herců důležitosti nabývá převeliké..! (12.02.2011)

Po výtvarné stránce excelentní, Dodo Šajmovičem nasnímaná adaptace Maupassantovy povídky, natočená nikoliv v ateliérech televizních, ale filmových, podpořená tentokrát vskutku zajímavou Hapkovou hudbou, jindy mívající sklony k vlezlosti a sebeopakování. Tvůrci vsadili na co největší míru autentičnosti ve výpravě: nesetkáte se tedy s žádným slovenským nápisem (tedy úředníci píší taktéž francouzsky, láhve s alkoholem jsou také francouzské), scény v lunaparku a před bordelem jsou plně dobové, neaktualizované. (01.03.2010)