Parfum: Príbeh vraha

Parfém: příběh vraha je velmi zvláštní film. Nejdříve vás znechutí ukázkami hnusného a páchnoucího rybího trhu v Paříži (poprvé v tomto filmu, kdy z obrazu “ucítíte“ vůni ...), aby vám pak ukázal nádherný a barvitý svět vůní. První setkání s hlavním hrdinou a pak už jen kouzelná cesta za splněním jeho snu. Toma Tykwera znám, ale dosud jsem jeho tvorbě nevěnoval žádnou důležitost. Po parfému se situace mění. Tom dokázal neuvěřitelně lehce a jednoduše vykreslit svět malého milovníka vůní. Pár scén mě naprosto uzemnilo, ať je to podmanivý let kolem těla hlavního hrdiny a vidění věcí, které cítí nebo na konci filmu brutální let kamery, která hledá vrahovu oběť. Ben Whishaw, který hraje hlavní postavu je pro mě castingová trefa do černého. Do postavy se skvěle vžije a působí dokonale. Ať už jako pracant zamazaný od bláta nebo jako muž s modrou krví, který vládne lidem... tak jako tak jde o skvělý herecký výkon. Jeho velkým štěstím je i přítomnost dvou herců, které svými kvalitami na sebe strhnou stejnou pozornost jako hlavní postava a to Dustin Hoffman v roli světoznámého parfuméra a Alan Rickman coby milující otec. Dokonce nám dovolí režisér chápat i touhu po Rachel Hurd - Wood a Karoline Herfurth, které jsou opravdu krásné. Jeho posedlost vůněmi celý film zabaluje do vůně trávy, kamene, smrti a posedlosti. Tenhle veliký uchyl mi však byl velmi sympatický a nedokázal jsem ho ani sekundu filmu nenávidět. Snad nejde o pracovní deformaci…Největší problém filmu je však rozhodně délka a konec. Stopáž 147 minut je poměrně hodně a pravděpodobně by se film dal zarovnat na 130 minut bez problémů a filmu by to pravděpodobně pomohlo, protože v pár místech je slabý. Určitě se najde mnoho lidí, které vrchol(posledních 10-15 minut) filmu znechutí a kvůli němu film odsoudí, ale on si to vůbec nezaslouží. Tom Tykwer na konci snímku ukazuje co by se mohlo dít, ale vše je podle mě jen metaforou v které si každý najde kus své pravdy. Parfém vás pohltí svou audio vizuální krásou, propracovaností a určitě budete stejně jako já litoval, že experiment s vůněmi v kině před mnoha lety nevyšel a nemůžeme si Parfém vychutnat včetně všech vůní vraha... Šlo by jistě o podmanivý zážitek. Vnitřní kouzlo filmu je tak silné, že je jen na vás jestli jeho vůně pro vás bude vůní ráje nebo ... 11/2012: 5*:) (15.12.2006)

Co je nejdokonalejší vůní? Absolutní afrodisiakum. Vůně lásky. Pokud je ji člověk schopen cítit. Pakliže otupí, zcyničtí, přestane vnímat svoje city a možná je i ztratí docela, není pro něj ani absolutní vůně... To je ústřední myšlenka formálně dokonalého filmu německého režiséra Toma Tykwera. Co ho zdobí? Ta fascinace detailem, doslova střihové řetězení sekundových detailů vyvolává zvláštní dojem při percepci díla - vyvstane tak jednak jeho naturalismus a syrovost (popis rybího trhu jako nejsmradlavějšího místa Paříže s prostřihy zvracení, červů, vnitřností atd.) a jednak jeho mystika a tajemno (výřezy z detailů obličejů při chůzi tajemným městem). Úžasné a vycizelované střihové přechody (obvykle do zatmívaček, na základě podobných siluet, obrysů, scén záběrů...). Opsání a přiblížení skrze filmové médium nepřenositelných čichových počitků - vůně i zápach je tu vždy přiblížen skrze zprostředkování jinými smysly (opsání barvou, pohybem, zvukem...). Výtečná hudební složka. Skvělý scénář s leitmotivem vůně v tisíci variacích rámovaný rámcovou kompozicí příběhu Jean-Babtiste Grenouille - z místa, kde přišel za tak ohavných okolností na svět, se vrací znovu na totéž nehostinné místo determinující jeho osud a prokletí uzavřít svou nepředvídatelnou pouť. Symbolické vyznění - možná že tvůrce, jenž ztratí empatii a schopnost citu, nemůže vytvořit dokonalé umělecké dílo. I kdyby se na tom shodli všichni ostatní, nebude totiž dokonalé pro něj, pakliže ho nebude moci emočně vnímat a přijmout... (05.09.2007)

Parfém je pořádný kus filmařiny. Práce se světlem, hudbou, obrazem obecně je naprosto mistrovská, převedení knižního jazyka se skrze vypravěče podařilo na výbornou... Pocity při sledování filmu jsou velmi sugestivní, dílem díky poměrně odvážnému nasnímání, které se nebojí jít do nejmenších detailů, a zobrazuje nám i poměrně nechutné, zvrhlé, nebo jinak vyšnuté činnosti hl. "Hrdiny", dílem především díky hudbě, o kterou se postaral sám Tykwer, a která je božská. Jedinou slabinou filmu je tak paradoxně nemožnost detailního zprostředkování pachového vjemu, po němž divák začne velmi záhy toužit.... (12.12.2006)

Parfém: Příběh vraha je film, na který si každý musí udělat názor sám. Nelze ho zhodnotit jedinou větou. Tom Tykwer je zajímavý režisér, který se proslavil v oblasti nezávislého filmu a má velmi osobitý rukopis. Tady dostal k ruce zázemí velké produkční společnosti, slušný rozpočet a vytvořil poutavý velkofilm s výborným hereckým obsazením a přiměřenými triky a výpravou. Po značnou část filmu jsem byl přesvědčený, že pět hvězdiček je málo, protože Paříž vypadala daleko přesvědčivěji, než bych si kdy dokázal představit. Špína ulic doslova lezla z plátna, zápach stok a rybího trhu jsem přímo z jednotlivých záběrů cítil a střih i kamera byly tak skvělé, že během několika momentů charakterizovaly jednotlivé postavy. Silný příběh jedince odvrženého společností na periférii, vyrostlého bez lásky a v bídě a zároveň vybaveného mimořádným talentem, byl velice sugestivní, výtvarná stránka filmu byla tak výborná, že kdybych se do té doby dostal, byl bych asi realitou zklamaný. Jenže pointa příběhu mě jednoduše minula a i když ji vezmu jako podobenství, ani pak jsem ji nedokázal skousnout. Zázrak na popravišti mi zkrátka a dobře vadil. A i když chápu, co tím chtěl scénárista říct, volil bych úplně jiné zakončení. Takže nakonec pouhé tři hvězdičky a celkový dojem 65 %, což je v případě takového filmu opravdu škoda. (01.04.2008)

Čichám, čichám člověčinu aneb Parfém: Příběh smrada jest roztomilou ukázkou toho, co se stane, když superčmuchalovi ukázkově jebe. Náš antihrdina Žán-Baptista má nos, kterej mu může závidět kdejakej čokl a já osobně vlastnit podobně citlivej frňák, tak v lese hledám lanýže, který následně výhodně prodám a peníze rozumně utratím (drogy, chlast) . Jenže Žánovi jsou lanýže u prdele a mnohem radši čuchá ke kundě a jak je navíc zrzavá a slibuje tak vlhkej slep, jede po ní až je po ní. A jelikož se té vůně nemůže nabažit a mrtvá zrzka začne zákonitě dřív, nebo později smrdět a aroma souznění je v prdeli, tak se rozhodne stvořit 100% bio voňavku. Navíc, kdo by se nechtěl navonět místo Old Špajze nebo Blejboje výtažkem z jedenácti panen a jedný kurvy. Ingredience se sice shání o něco hůř než pomerančová kůže a hřebíček, na druhou stranu rozdíl vůně je nepopsatelnej. Pár kapek toho sqostu a hned chtěj všichni mrdat (což je divný, když kurva byla jedna a dalších jedenáct mělo nějakou blánu v piči - chápeme? ) a pokud na sebe lahvičku nacákáte celou, máte tu vůni alá Miluji Tě k sežrání. Co teda dodat, někomu tohle dílo vonět nemusí, každopádně takovej jedinec ať si přivoní k nějaký sračce jako třeba Babovřesky a budeme šťastně čuchat všichni. (26.09.2019)