Parfum: Príbeh vraha

Co je nejdokonalejší vůní? Absolutní afrodisiakum. Vůně lásky. Pokud je ji člověk schopen cítit. Pakliže otupí, zcyničtí, přestane vnímat svoje city a možná je i ztratí docela, není pro něj ani absolutní vůně... To je ústřední myšlenka formálně dokonalého filmu německého režiséra Toma Tykwera. Co ho zdobí? Ta fascinace detailem, doslova střihové řetězení sekundových detailů vyvolává zvláštní dojem při percepci díla - vyvstane tak jednak jeho naturalismus a syrovost (popis rybího trhu jako nejsmradlavějšího místa Paříže s prostřihy zvracení, červů, vnitřností atd.) a jednak jeho mystika a tajemno (výřezy z detailů obličejů při chůzi tajemným městem). Úžasné a vycizelované střihové přechody (obvykle do zatmívaček, na základě podobných siluet, obrysů, scén záběrů...). Opsání a přiblížení skrze filmové médium nepřenositelných čichových počitků - vůně i zápach je tu vždy přiblížen skrze zprostředkování jinými smysly (opsání barvou, pohybem, zvukem...). Výtečná hudební složka. Skvělý scénář s leitmotivem vůně v tisíci variacích rámovaný rámcovou kompozicí příběhu Jean-Babtiste Grenouille - z místa, kde přišel za tak ohavných okolností na svět, se vrací znovu na totéž nehostinné místo determinující jeho osud a prokletí uzavřít svou nepředvídatelnou pouť. Symbolické vyznění - možná že tvůrce, jenž ztratí empatii a schopnost citu, nemůže vytvořit dokonalé umělecké dílo. I kdyby se na tom shodli všichni ostatní, nebude totiž dokonalé pro něj, pakliže ho nebude moci emočně vnímat a přijmout... (05.09.2007)

V prvom rade musím povedať, že ma Parfém zabil tým ako, temným vizuálom a kamerovými hrátkami pripomína Fincherove filmy. Tykwer sa nepára s tým aby prvá polovica 18. storočia vyzerala nablýskano a vznešene, naopak vrhne diváka do tej pravej dobovej špiny, z ktorej len kde tu vykukne ženská krása, ryšavo kontrastujúca s o všetkými možnými odtieňmi špiny svojho okolia. Kompozične a obrazovo je Parfém na európsky film vskutku unikátnou a dovolím si tvrdiť a dúfať,že i prelomovou záležitosťou, ktorá vyprovokuje i ostatných európskych tvorcov k natáčaniu iných než „vedeckých“ záležitostí. Príbeh je vystavaný pomerne dynamicky, takže ani 2,5 hodinová stopáž nie je problémom. Takisto šťastný bol výber hercov. Problém parfému vidím v tom, že niektoré knihy sú asi nesfilmovateľné a i keď som Suskinda nečítal, v Tykwerovom filme vám to priam udrie do očí v scéne naprosto zásadnej pre celý film. Ak totiž pominiem logiku, ktorú by som v tomto diele radšej nehľadal ako podaktorí ostatní užívatelia (napr. keď nájdu mŕtvoly (vačšinou cudne uložené :-) ), nikomu necvakne, že je na nich tuk a jediní ktorí v meste takto pracujú s tukom sú parfuméri), pôsobí scéna Jean-Baptistovej „popravy“, akoby Tykwer zašiel do naturistického kempu a ukecal jeho návštevníkov či si nechcú zahrať v komparze jeho filmu. Nepresvedčivosť stvárnenia tohoto grupáku potom vyzerá ako scéna vystrihnutá z nemeckých erotických filmov rokov sedemdesiatych (a to nemám na mysli zarastené klíny :-) ), pôsobí oproti genialite zvyšku filmu ako keby ste do Forresta Gumpa strihli scénu z Robot Monster a zráža môj celkový dojem na 8/10 (17.01.2007)

Tykwer jakoby se snažil místy posunout film do atmosféry Burtonovského "nereálna", ale zůstane někde napůl cesty (absence této stylizace je nejvíce cítit právě v onom konci). Nahrubo otesaný scénář odvádí příliš pozornosti různými směry a kamera se spíš než v krásných záběrech vyžívá v laciných (a někdy samoúčelně nechutných) efektech. I když onen pokus zachytit nezachytilné se místy opravdu daří navodit. Režie je pro mě zajímavá v určitých momentech (první vražda a její reminiscence, učení u Baldiniho), ale v celku se Tykwerovi film trochu rozpadá pod rukama. Stejně jako jeho "myšlenka". (12.12.2006)

Pokud měl někdo natočit Parfém, pak zřejmě jen Tykwer, protože kniha s takovou pověstí snese jen režiséra takového jména. Místy je to lehký mindfuck, ale myslím, že dostatečně rehabilituje to dobré z moderní německé kultury. Ben Whishaw je řádně nechutný, Dustin Hoffman a Alan Rickman zajistili pozornost široké veřejnosti a Corinna Harfouch a Karoline Herfurth dodaly své neopakovatelné tváře. (05.06.2017)

Nesmírně poutavý a působivý snímek, jehož každičká vteřina je provoněna až do morku setin. Výborná studie člověka, slepě upnutého k jednomu jedinému cíli. Jean-Babtiste Grenouille kráčí k dokonalé vůni jako Monty Jack za kouskem sýra - přesně, neochvějně, rázným krokem, který nic nezastaví a je při své cestě doprovázen líbezně podmanivým soundtrackem. Hledá svoji třináctou příměs, poslední článek staré egyptské legendy. Vražda je dle něj pouhá přísada do tohoto nadpozemského koktejlu a proto jeho činy čpí tak šíleně chladnokrevně. Na samém konci nebudete věřit vlastním očím, uším a nosu, pocítíte vůni lidských pudů, uvidíte sílu lidských pudů a zaslechnete hedvábný hlas anděla. Ale to už je jiný příběh... Absorbuji kouzlo tohoto krásného filmu s výtečnými herci. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/134,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (15.09.2007)