Zjasnělá noc

Herecká ikona Olda Navrátil coby lesní pracovník, žijící na samotě u lesa v hájence. Touží po jediném - postavit znovu oboru a začít tu chovat daňky a jeleny. Bohužel je nějakou dobu sám a tak propadá holdování alkoholu. I jeho pes vycítí, že je s ním něco v nepořádku a napadne ho. Dostává se ale do takové situace, odkud není cesta a tak se nechá hospitalizovat na dobrovolné odvykací terapii. 75% (12.02.2013)

Tohle by mohla být klidně životní role Oldy Navrátila, protože svoji postavu lesního inženýra, který propadl závislosti na alkoholu a posléze dospěl k celkové apatii, že si podřezal žíly na návštěvě u rodičů své přítelkyně, hraje naprosto s přehledem. Také jeho neustálé mačkání listí, aby se nemusel napít je sugestivní. Jiří Vanýsek natočil opravdu silný film a vkusně a démonicky nasnímal delíria, do kterých se hlavní hrdina dostával a za doprovodu hudby Jiřího Bulise je to doslova horor! (22.10.2018)

Pro mě je O.Navrátil přesně typem herce pro takové role,myslím že vůbec nemusí nic hrát,člověk se prostě pro určité role prostě narodí.Opilecké scény mu dou moc dobře,nejen ty,je to pro mě pan herec a to dokazuje i v jiných filmech a seriálech viz.Bylo nás pět. Úžasná je scéna kdy je u rodičů své milé a odmítá alkohol ale je poražen tímhle démonem a vymyslí si fintu s jízdním řádem a odjezdem vlaků. Po odchodu otce od stolu do sebe obrátí vodečku a démona potlačí:-)) (20.10.2008)

Tohle drama člověku v mladém věku dochází jen pomalu, dny kdy prostě "žijete" se táhnou a Vy čekáte, že se něco změní a někdo přijde a z toho šedého světa Vás vezme pryč, ale tak to není...nikdo nepřichází a tak občas sáhnete po lahvi, pak častěji a pak už pořád. Osamělá hájovna, ale může to stejně tak být byt v paneláku nebo vila na Ořechovce. Výborný Oldřich Navrátil a jeho boj s něčím nad čím se nevyhrává příliš často. (25.02.2023)

Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * (17.05.2020)