Pí a jeho život

Life of Pi mě zasáhl do místa, kde jsem to vůbec nečekala, odkryl něco tam hluboko uvnitř mě. Už dlouho na mě film takovým způsobem nezapůsobil a ať si každý říká, co chce, ale pro mě je toto dokonalost. Spousta zajímavých myšlenek a úvah, navíc už jsem to psala u pár filmů, miluji velké věci a myšlenky ukryté navenek v těch samozřejmých a pro někoho bezvýznamných. Poselství filmu není jedno univerzální, ale každý si ho může přebrat a vyložit po svém. Rozumím, že někoho může naštvat to, že celý film směřuje k jakémusi cíli a závěrečná pointa to celé jakoby smaže (nebo ne?). A nepochopím, jak někdo u tohoto filmu může napsat, že je to kýč, technicky a vizuálně je to vybroušený diamant, kdybych si nepřečetla, že ten tygr je počítačový, nikdy by mě to nenapadlo, film může vypadat navenek pohádkově, ale zároveň se neztratila jistá syrovost a krutá realita přírody. Možná mě teď spousta lidí bude považovat za silně sentimentálního člověka, ale mé oči od potopení lodi do skončení titulků nezůstaly suché. Hodně silný a emocionální zážitek, že si budu muset překopat mou topku filmů roku 2012. (19.01.2013)

Okouzlující a zdlouhavé (možná jen působí útržkovitě, čímž mi kazí plynulost vyprávění a subjektivně tak roste délka sledování). Přesto ten pohled na svět, náboženství a dobrodružství má v sobě něco pohádkového, co zakrývá tu syrovou realitu. Souboj úhlu pohledu a životních/lidských preferencí v praxi s mnou dlouho hledaným nadhledem nad "pravdu" jakéhokoliv náboženství. Jednou se doufám podívám na dokumenty o vzniku filmu a efektech, protože tady je tak cítit (velmi kvalitní) digitální vizuál a přitom se mu dá tak příjemně podlehnout... 2D titulky nebo radši nic. PS: to žádného "posluchače" tohoto vyprávění nenapadlo, proč ten tygr nedokáže protrhnout plachtu na člunu?:) PPS: někteří, co se odkazují na knihu, by si ji měli znovu přečíst, protože si ji pamatují zkresleně:) (02.01.2013)

Dlouho... Už hodně douhooooo mne žádný film tak nedostal jako tahle záležitost. Je to zvláštní, protože u řady příhod hlavního hrdiny jsem měl jakési  deja-vu. Samozřejmě přítomnost druhého pasažéra byla naprosto vyjímečná oproti jiným příběhům o trosečnících. Ale všechna ta úžasná setkání uprostřed Pacifiku jsem už prožil s jinými hrdiny mnohem dříve v knihách. Jednak to byla mimo jiné autobiografie Roberta Dougalsona - Přežili jsme v Pacifiku a pak nejedno vyprávění zachráněných amerických letců, kteří během druhé světové války nouzově přistáli se svými zmrzačenými letouny do tyrkysových vod tohoto oceánu. Většina z nich vyprávěla neuvěřitelné příběhy o setkáních s tamní faunou, příběhy plné strádání když došly zásoby nouzové výbavy člunu  i strachu v hurikánech a divokých mořských bouřích. Byly to ale i příběhy o setkání s Bohem v pásmu tišin, kdy moře rovné jako zrcadlo splynulo s oblohou v jeden celek. A uprostřed té Boží náruče malé nic, človíček v chatrné bárce spálený sluncem, žíznící, blouznící... V té chvíli dotyční většinou začali věřit v Boha a získali jakousi podivnou vůli přežít, bez níž by zmizeli beze stopy jako miliony jiných trosečníků... Jistě, chtělo to mít zcela určitě pořádnou dávku štěstí. Bez toho to nejde nikdy. O takovém setkání píše ve své knize ,,Nezlomný" letec L. Zamperini, který se zřítil se svým Liberatorem B24 do vln Pacifiku během války a který v záchranném člunu strávil 47 dní v záchranném člunu než byl vyloven Japonci. A byl o tom natočen i film Unbroken. Čekat tedy může divák ledacos, přesto vám ale vizuál tohohle skvostu vyrazí doslova dech. Kamera, zpracování, jednotlivé obrazy... Dokonalost. A k tomu  neuvěřitelně nádherný soundtrack z pera Mychaela Danny. Herecké výkony taktéž úžasné... A ten závěr s předložením alternativního vysvětlení příbehu po němž vám začne hučet v hlavě... Jako bych sledoval Faunův labyrint z druhé strany světa... Jen jedno doporučení bych si dovolil. nekoukejte na to s nejmenšími. Tohle opravdu není film pro ně. Nejen, že ho nepochopí, ale je tam i pár drsných momentů. Bohužel nezbytně nutných a je dobře, ža tam jsou. Tohle byl skvost, který doporučuji vidět! Dávám za 5 surikat. * * * * * (24.06.2022)

Po dlouhé době jsem v nějakém filmu horko těžko hledal záblesk přidané hodnoty, vysvobození z ubíjející myšlenkové fádnosti. Neboť ono vážně nestačí, že je to barevné a 3D. Ani kniha nepředstavuje intelektuální veledílo, ale alespoň ponechává mnohem větší prostor naší představivosti a nabídku alternativního výkladu okamžitě nezazdívá debilním shrnutím, které zvířátko zastupovalo koho. Oproti filmu s jediným vypravěčem je také výrazněji strukturována jako zamyšlení nad spolehlivostí vypravěčství, nad nekonečnou modifikovatelností „našich“ příběhů (3,14…). Jsme v ní vedeni k větší obezřetnosti při posuzování, nedozvídáme-li se od daného člověka pouze informace, které zapadají do jeho verze příběhu. Úvodní část, kdy si Pí připravuje půdu pro to, o čem bude vyprávět posléze, tak dává mnohem větší smysl než ve filmu, kde je využita v zásadě jenom k prezentaci mnohosti cest k vyššímu poznání (včetně obyčejné pozemské lásky, která v knize chybí a která filmu dodává nadbytečný melodramatický aspekt). Zatímco v knize je vypravěčů několik a každý z nich může sledovat svůj cíl, např. „uvěříte v Boha“, film nás tím, že ponechává hlavní slovo Piscinovi, vede k „pobožnému“ čtení, které je ještě podpořeno jednoznačným, magicko-realistickým vizuálem. Během čtení knihy, která nešetří popisy bestialit, jež člověk v zájmu přežití páchá na zvířatech, se mi hlavou tolik barviček rozhodně nepřelévalo. Zdaleka nejvíce sugestivním okamžikem filmu je příznačně ten vizuálně nejčistší, kdy Pí pouze slovy převypravuje druhou verzi a je na nás, jak barvitě si ji představíme. Jiné scény jsou sice svým provedením – dlouhé záběry, rozhoupaná kamera, která se drží v těsné blízkosti protagonisty – dechberoucí (potopení lodi, první konfrontace s Richardem), ale působí nárazově, nedoznívají. Film tak nakonec nabízí hlavně viscerální, nikoli intelektuální nebo emocionální obohacení, což je dost málo a nijak tomu nepomáhá český dabing, bolestně vysoká cena za třetí rozměr. 65% (05.12.2012)

Tleskám borcům, kteří na to dali 120 mega. V dnešní době nevídaný mix rodinného survival dramatu a náboženské fantastiky, který i přes mírnou trikovou nedokonalost úřaduje po celou stopáž. Ta pravá lahůdka ale přichází až s úsměvnou závěrečnou pointou, kterou si každý musí přebrat po svém a rozhodnout se, jestli ho štve nebo ne. Já s ní problém neměl, takže s klidným svědomím zaokrouhlím nahoru. Jednou za pár let se člověk přeci nemůže zlobit, že se milá indická pohádka rozletí do celého světa. (10.01.2013)