Kúčú teien

Žena která chce uniknout z patologického vztahu s matkou a hledá smysl života v každodennosti života nižší střední třídy a je pro to, aby se jí tento svět nerozpadl, ochotná obětovat vlastní hrdost. Kvůli tomu ale rodinné vztahy nabývají patologických rysů... Mnohovrsevnatost filmu spočívá v tom, že žádná postava není prosta patologičnosti a naopak nikdo v rodině není sám o sobě odsouzeníhodný - nehledě na svoje chování (otec podvádějící manželku svoji rodinu miluje atd.). Film je možná na první pohled specificky japonský - jejich kultura ženám velí "následovat svého muže" a některé mladé dívky slýchají od maminky, že musí umět odpouštět. Chování matky rodiny v Kuchu teien ale není motivováno "udržením si tváře", ale hlubokým lidským citem v celé své komplexnosti. (18.06.2012)

Jednozačne najdospelejší Toyodov film, ktorý stojí za to vidieť. Zaujímavým a netradičným spôsobom rieši problematiku rodiny a ako je už pre Toyodu typické, hlavné charaktery sú tu omnoho viac v popredí než samotný dej. Trošku zamrzí absencia rockového soundtracku, ktorý sa ale vráti v podobe nádherného konca, po ktorom som ešte dlho tupo pozeral na čiernu obrazovku po záverečných titulkách a následne si koniec pustil ešte niekoľkokrát po sebe. (05.02.2014)

Toshiaki Toyoda je jednym z najzaujimavejsich japonskych reziserov sucasnosti a to nie preto, ze ho po dokonceni tohto filmu prichytili s mensou davkou povzdbudzovakov. Podobne ako doteraz, dlhe premyslene zabery, obcasny surealny ulet do fantazirovania, obcasna zvratena neslusnost a ohdalenie vsetkych rodinnych aj osobnych tajomstiev az do morku kosti. (05.04.2007)

Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). (14.05.2020)

Opravdu zajímavý film, a to jak svou formou, tak netradičním uchopením pravděpodobně nevyčerpatelného tématu rodinných vazeb. Tentokráte Toyoda zkoumá vliv orientační rodiny na tu referenční a urputnou snahu překonat odcizení, která ústí až do absurdna. Moje první setkání s tímto režisérem dopadlo dobře, těším se na další. (07.12.2009)