Obsahy(1)
Svérázné postavičky lesní i lidské "havěti" z Těsnohlídkovy rozkošné hanácké humoresky jsou notoricky známé a inspirují české umění už přes osmdesát let. Příhody Lišky Bystroušky (původně zvané Bystronožky), psa Lapáka, lišáka Zlatohřbítka, Komára, Skokana, Jezevce, pana Revírníka, Rechtora a dalších ale vznikly vlastně náhodou, podobně jako jejich pozdější světově proslulé operní zpracování Leoše Janáčka. Těsnohlídek napsal svou prózu původně na pokračování k ilustracím myslivce a malíře Stanislava Lolka. Režisér Jan Antonín Pitínský, který ve Slováckém divadle s úspěchem inscenoval Gazdinu robu a vlastní dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových, se Lišky Bystroušky chopil opět nově a upravil ji do činoherního divadla, vycházejícího z příběhů lidí i zvířat, žijících vedle sebe, spolu: na vesnici, v hájovně v lese, i obrazně řečeno uvnitř nás, v našich srdcích. Vždyť kdo je nám věrnějším životním druhem než němá zvířecí tvář a co je naopak komičtějšího, než když začne promlouvat, jednat a žít jako my lidé? Mají zvířata duši jako lidé? A nebo nás v lecčems zvířata i převyšují? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (2)
Použít princip kjógenů při inscenování Lišky Bystroušky se u nás málokdo odváží. Pitínský vypovídá o lesním mordu. Vraždě inteligentních bytostí s nimiž soucítíme a (v japonské logice i poetice) souložíme. Bytrouška je rožšafné zviřátko vychované a týrané lidmi, najdoucí Zlatohřítka a ostatní kolegy - Žabáka Klause například. I přes telvizní kameru jsem si mohl vychutnat oblíbené pasáže (viděl jsem to asi 7x)... ()
Liška Bystrouška byla má oblíbená hra na prknech Slováckého divadla. Milovala jsem Jitku Joskovou. Pak jsem ji viděla v jiných kusech a doslova ji nesnáším. Několikrát shlédnuto v divadle, mnohokrát na televizním přehrávači. Tento kus mě však přesvědčil o předplatném, které už vlastním pár let. Díky za to. ()