Keane

Zajímavé drámo, zpracované tak pitomě, že by jeden plakal. ~~~ Třicátník Will, poněkud zubožený, žijící v levném motelu, pobíhá zmateně po New Yorkském autobusovém nádraží, hledajíc svoji malou dcerku, která se mu už před dlouhou dobu právě tady ztratila poté, co ji jen na chvilku spustil z očí. Vyčítá si to, mluví sám k sobě, honí neznámého imaginárního únosce a pobírá invalidní důchod na svoji psychickou poruchu, Otázkou totiž je, zda kdy měl dcerku a zda ta se někdy ztratila. ~~~ Z jeho světa jej vytrhne až příjezd matky s malou dcerkou do téhož levného motelu a krátká doba, po kterou bude Will děvčátko hlídat. ~~~ Naprosto minimalistické a nízkorozpočtové s brilantním Damianem a panenkovskou Abigail. Bohužel je to ale i přes Damiana poněkud dost nudné, roztahané a po konci filmu víte stejné prd, jako jste věděli během prvních minut filmu. Takže pokud mi něco zásadního neuniklo, je to jen něco ála "zajímavý studentský počin". Tečka. ~~~ PS: Ve filmu, kromě jedné scény s juboxem v baru, nezazní ani tón hudby. Film nemá žádný soundtrack a naprosté ticho je i u závěrečných titulků (09.07.2011)

Damian Lewis exceluje v tomto malém filmečku coby paranoidní schizofrenik a skvěle mu sekunduje malinká Abigail Breslin. Myslím, že ztvárnit role psychicky narušených a duševně nemocných osob je pro herce vždy obtížný úkol, protože taková role s sebou nese i riziko, že ať se člověk může snažit sebevíc, na diváka to může často působit až afektovaně a uměle. Byla jsem překvapena, že když jsem sledovala Damiana, přišlo mi, jakoby tou chorobou opravdu trpěl, tak byl přirozený. Představila jsem si štáb lidí okolo něj, kamery a obdivovala jsem ho ještě víc. Velké výkony v malých filmech. (06.02.2016)

Minimalistická pochoutka s jasně stanovenými pravidly jisté nemoci, která většina zde komentujících zdárně nepochopila. To by ani tak nevadilo, spíše je zábavné, že většina zde komentujících ignoruje vyřčená fakta ohledně hledaného dítěte z úvodu filmu. Krásný a jednoduchý snímek pro přemýšlivé s excelentními hereckými výkony nejen ústřední dvojice, ale také Amy Ryan a báječnou atmosférou. Nejbáječnější a nejvěrohodnější snímek o schizofrenii, který jsem doposud viděl. Režisér Kerrigan ví, o čem vypráví. 90% (31.01.2013)

Jestliže se Lodge H. Kerrigan snažil, abychom se alespoň na 100 minut ztotožnili se smutnou a nemocnou myslí Williama, tak se mu to dokonale podařilo. Určitě se o to postaraly i záběry kamery, které byly většinou zaměřeny hlavně na obličej, vyjadřující všechny nuance Williamova myšlení. Je to jeden z nejskvělejších výkonů Damiana Lewise, protože se mně mimo jiné i díky jemu podařilo proniknout a vcítit se do emocemi nabitého děje od začátku až do konce. Celá ta smutná a ponurá atmosféra byla navíc podtržena absencí hudby, kde jedinými světlými okamžiky byla malá Kira a tam nebylo opravdu těžké vyvolat na tváři Williama pár jemných úsměvů, připomínajících mu jeho minulost. Skvělý a dalo by se říct spíš psychologický film, který si právem zaslouží moje plné hodnocení. (04.02.2013)

Poznal jsem, že lásku nelze vlastnit a jistě nejsem první ani poslední, kdo si namele. Jenže ztratit neznamená nevěřit ve změnu. Někdo se uchýlí k frázi sex, drogy, rock n roll, někdo se uzavře tak, že mu kouká jen čupřina a okolní svět nevnímá. William zvolil obě varianty a zbláznil se. Vložil jsem do něj veškerou důvěru a o ní se říká, že dává rozmluvě víc, než inteligence. Pak, doufajíc v zázrak, došlo k osvobození slova a já se vyřval do sebe, protože navenek to asi nejde. Keane nejde popsat, protože určitý věci musíte zažít. Skočit do toho bez nadechnutí. Nevím jestli to vůbec jde, ale těším se na chvíli, kdy tahle kulka vyletí z mýho těla a zastaví se u jinýho tvora, kterej dokáže tenhle způsob nevědění a nepopsatelnosti definovat. (29.03.2010)