Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
Klára Issová v dobách, keď bola ešte k svetu a Taclík nápadne pripomínajúci Lišku z Návratu idiota. Inak humor skoro žiadny a hĺbka príbehu mne ukradnutá. Film je orientovaný tak poeticky, má teda svoju umeleckú hodnotu, ale nikdy vo mne nevyvolal ani závan kultovosti, či niečoho, na čo si človek aj po rokoch spomenie. ()
Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) ()
Okrem podarených hereckých kreácií (pri charakteroch postáv tohto typu to inak nazvať nemôžem) a asi troch štyroch naozaj pointových vtipných scénach sa nad týmto filmom znáša obrovský otáznik nespokojnosti. Ako čistokrvná komédia mi to teda určite neprišlo. Dráma a romantika hrali dosť dôležitú rolu. Kvalita týchto žánrov kolísala ako zmeny počasia počas filmu, ale inak som sa nenudil, hlavne od druhej polky, kde som si konečne privykol Ondříčkovej filmovej náture. Nabudúce to snáď bude lepšie. 55%. ()
Když jsem se na Grandhotel začal dívat poprvé, v polovině jsem ho musel vypnout, nudil mě tak, že jsem ho přestal vnímat. Přesto jsem mu dal druhou šanci ('Film od Ondříčka přece nemůže být tak špatný,' říkal jsem si:)..a udělal jsem dobře. Přiznávám, že jsem se i podruhé místy nudil, musel přehlížet teatrální výkony herců (zvláště Jaromíra Dulavy), nevšímat si nespojitostí v ději a vůbec celkové nekonzistentnosti filmu..jenže najednou bylo vše zapomněno, na tváři zvláštní úsměv, tragikomické postavy (trochu připomínající Švankmajerovy Spiklence slasti) mi byly stále blíže a má empatie vůči nim se zvyšovala, posmutnělý konec mě dojal a šedivá první polovina Grandhotelu byla tatam. Celou atmosféru pak GRANDiózně (avšak nepřekvapivě) podtrhl Jan P. Muchow svými tklivými klávesovými melodiemi. David Ondříček sice na kvalitu svých třech předchozích filmů nenavázal (ano, mně se líbil i snímek Jedna ruka netleská:), vydal se trochu jinou cestičkou, a ta když není vyšlapaná, chodí se po ní těžce..ale příště bude jistě schůdnější. ()
Jiný humor než narážky na sex a sebeukájení se zde nevyskytuje, takže víc jak 2* to rozhodně nebudou...Jediné, co zde za něco stojí, jsou záběry na Ještěd, což mi ale přijde u komedie docela málo. Chyba: Na začátku filmu, ve scéně, kdy Marek Taclík smrká, mu kapesník odfoukne silný vítr doprava. V záběru z větší dálky ovšem letí na opačnou stranu, tj. doleva. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (16)
- Snímek se natáčel přibližně tři měsíce v Liberci. Po dotočení scén se filmaři přesunuli do Pražských filmových atelierů Barrandov dotočit některé akce. (EMMY)
- Pro mnohé diváky byl překvapením tehdy málo známý a profesně podceňovaný Jaroslav Plesl v roli Patky. Režisér David Ondříček si jej ovšem musel prosadit, k čemuž v čase premiéry řekl: "Jardu sleduju na divadle už dlouho. Zaujal mě už od první chvíle - vejde na jeviště a ať už dělá cokoliv, strhne na sebe pozornost nějakou svojí zvláštností, protože on je zvláštní. A hrozně se mi na něm líbí, že má svoje herectví pod kontrolou, pracuje s absolutně přirozenými emocemi. Řeknete mu, co se má ve scéně dít, a on to tam přes emoce, svoji hereckou techniku, opravdu dostane. Ale abych se dostal k tomu, proč jsem na jeho objevení hrdej. Když jse přinesl kazetu z castingu mezi své nejbližší spolupracovníky, což dělám vždycky, vedle se největší debata o tom, zda obsadit Marka Taclíka nebo Martina Myšičku, o Pleslovi nediskutoval nikdo. A když celá debata skončila, tak řekli: 'Ještě přeobsaď toho Plesla a bude to v pořádku.' Nad ním debatu nikdo nepřipouštěl. Říkali: 'Toho do filmu dát nemůžeš, to je ti, Davide, doufám absolutně jasný." (smích) "Přepadlo mě zoufalství, tak jsem slíbil, že udělám ještě jedny herecké zkoušky, a Jardovi zavolal s tím, že tu roli má, že jsem ho právě obsadil, ale že když bude na těch hereckých zkouškách špatný, že ho přeobsadím. Jarda se vyděsil, ale zval to, šel do toho, věděl, že na castingu byl špatnej, ale na hereckých zkouškách už byl velmi dobrej a na natáčení ještě lepší. To je pro režiséra velká satisfakce, když něco navzdory ostatním a při své vlastní částečné nejistotě prosadí, a ono to nakonec vyjde." (NIRO)
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl. (EMMY)
Reklama