Tristan a Izolda

Slušná variace na téma Lancelot a Quinevera, jejichž otisk je tu zřejmý. Nejsilnější na celém filmu je takřka shakespearovský monolog krále Markea: ''Přišel jsem se omluvit. Byl jsem sobecký, arogantně jsem si myslel, že jsem ti dal za posledních devět let dost na to, abych si vysložil když už ne tvou lásku, tak přinejmenším respekt. Domov, království, tvůj život. Proč to není dost? Řekni mi to. Řekni! Víš vůbec, co jsi provedl? Všechno je zničeno! Všechno! A to jenom proto, že tys neměl dost. 'Je ti věrná, jsem si jistý.' Ty pijavice. Čím bych mohl být, kdybych neobětoval ruku, abych ti zachránil život. Jak teď proklínám ten den. Inu, uraz mě tím, že se budeš obhajovat.'' (13.01.2008)

Těšil, těšil až se přetěšil. Očekáváná pecka roku 2006 nevyšla ani zdaleka podle mých představ. Legenda je to ve své podstatě velmi zajímavá, což už se nedá říci o své filmové adaptaci. Ta z poutavé historky udělala americky načančanou pohádku, které jsem mnoho neuvěřil. Plus pro tento snímek je dobré obsazení, i když tak mladého Tristana jsem si teda nepředstavoval, a celkem dobře zvládnuté akční souboje. Jinak je to scénaristická křeč, která působí nedotaženě od začátku do konce. Tohle nebyla zrovna trefa do černého a do šedého už vůbec ne. (16.06.2007)

Pro mě docela zklamání. Opět zde máme příběh zakázané lásky ale tentokrát se to moc nepovedlo. Vztah hlavních hrdinů mi připadal bez lásky a jakéhokoliv citu a bylo to spíše o tom skočit na to a jít si zase po svých. I konec mě nechal chladným a bylo mi úplně jedno jak to s jejich vztahem dopadne (i když to je v takovém filmu jasné už od začátku). Pochvalu si ale zaslouží poměrně slušně zpracované akční scény (klidně jich i mohlo být více) a také Rufus Sewell, který mi byl více sympatický než hlavní hrdina. (26.12.2006)

Nádherný film. Láska a zas Láska ta dokáže vše změnit. Nejkrásnější na tomto filmu je ten starý příběh o nesmrtelné lásce a tohoto novodobého zpracování si cením. James Franco a Sophia Myles hrají tento zamilovaný pár Tristana a Isoldy výborně. O krásnou atmosféru se postarala i hudba s krásnou krajinou, a i když to není žádný velkolepý film je nadmíru příjemný a zajímavý. (26.06.2015)

Film jsem shlédla značně předpojatá, v dobrém slova smylu, byla jsem přesvědčená, že se mi bude hodně líbit. O to větší zklamání pociťuji. Tristan a Isolda je film balancující na hraně citové prázdnoty a chladu. Mají na tom lví podíl oba hlavní představitelé, kteří hrají své party opravdu vlažně až nezaujatě, a co víc totálně necharismaticky. Taky je to možná špatným vedením páně režiséra, možná slabším scénářem (ale ten by se dal s lepší sortou herců jaksi povznést :-). Vezmu-li do konfrontace vůči tomuto dílku třeba Prvního rytíře, který je rovněž s mytologií spřízněm na bodu nula, má První rytíř deset razatních předností (počínaje hereckými výkony a konče třeba hudbou) a tímto v mých očích značně povýšil - přiznávám. Totiž on se Tristan s Isoldou jeví jaksi moderně, ve smyslu častého sdílení lože, aniž by pořádně věděli proč (chybí mi prostě nějaká ta vášeň nebo extáze, to naprosto absentuje, proč???). Společně a bez větších výčitek podvádějí muže, který paradoxně zavdal jejich společné existenci největší podnět, s tím že Isolda bez větších skrupulí spí s dobrákem Markem, načež si nedočkavě domlouvá dostaveníčko s Tristanem. Jestli tímto jednáním má být vyjádřen ambivaletní postoj k podváděnému, tak je to hodně ubohé, tím se oba milenci degradují na hnusné zbabělce. Chybí mi nějaký výraznější psychologický byť třeba ohraný moment. Chybí mi kupříkladu výraznější negativní postava. Chybí mi toho vlastně docela dost. A schematický děj od postele přes boj do postele mě začal tak v půlce nudit. I když jsem pár světlých momentů zaznamenala, třeba vtipný rozhovor s Morholtem a jeho afrodisiakem, nebo některé scény s charismatickým bezrukým Markem v podání Rufuse Sewella, nestačí to na vyšší hodnocení. (03.08.2006)