Juninin no yasashii nihonjin

„Dvanáct roztomilých porotců“ aneb doslova japonská komediální variace až přímo parodie na slavnou americkou klasiku s určitými rozdíly a obměnami, např. že tentokrát se odvážlivý polemizující porotce rozhodne přesvědčovat ostatní o vině údajné mladé vražedkyně. Raději se moc nebudu zamýšlet, proč něco takového vůbec Kóki Mitani spáchal, když původní hra i film plně fungují ve své síle, působivosti i nadčasovosti a rozvíjet konverzační groteskno a absurdno s podobným konceptem by šlo přeci i bez tak okatého vykrádání s přímými posuny skvělého dramatického díla do parodie. Ale budiž, výsledek nebyl za mě tak strašný, jak jsem si z pár scén v první třetině myslel, ale ani neoplývá takovou invencí a mnoha vlastními devizemi nad rámec „předlohy“, aby mě takto neotřelá variace dostala do transu. S humorem, pocitově se houpající na vlně „občas fajn stylizovaný nadhled – občas neukočírované spády do zbytečně primitivního humoru“ jsem to měl stejně jako s hereckými výkony, taktéž vzájemně rozdílného kalibru. Vzhledem k absenci popsané fotogalerie aspoň na IMDb i absenci jmen postav si nedokážu k právě viděným, mně neznámým hercům přiřadit jména, ale rád bych vyzdvihl výraznou a zdařilou kreaci herce v modrém saku, modrou košelí a s rovněž modrou kravatou a pak i mírně staršího obrýleného pána v saku světlošedém. Další posun v podobě hned tří žen v dříve výhradně mužské společnosti 12ti porotců nemusel být marný, kdyby jedna nebyla otravně infantilní a další dvě nevýrazné. [55%] (15.04.2024)