The City Without Jews
Obsahy(1)
The City Without Jews je rakouský expresionistický film z roku 1924, který natočil Hans Karl Breslauer podle stejnojmenné knihy Huga Bettauer (1922). V Rakousku vyhraje volby křesťanská strana a nový kancléř, zučivý antisemita, vydá zákon, podle něhož musí všichni židé opustit do konce roku zemi. To nežidovské obyvatelstvo uvítá jásotem a židé skutečně odejdou. Jenže pak se zjistí, že není co hrát v divadlech, kavárny zejí prázdnotou, ekonomika a zejména obchod zkomírají, firmy odcházejí do Prahy nebo Budapešti, roste inflace i nezaměstnanost. Film je méně politický než kniha, Vídeň je přejmenována na Utopii, jména skutečných politiků jsou změněna a méně než kniha zesměšňuje primitivní dobový antisemitismus. Do filmu je také přidán milostný příběh vídeňské dívky Lotte (Anny Miletty) a židovského umělce jménem Leo Strakosch (Johannes Riemann). Nechybí ani happyend, což také s knihou nemá nic společného.
I tak byl autor knihy těsně po premiéře filmu zavražděn bývalým členem nacistické strany Otto Rothstock, který byl za vraždu odsouzen na 18 měsíců, tu dobu strávil v psychiatrické léčebně a mezitím se stal boháčem z peněz, které na něj lidé vybrali (crowdsourcing i bez netu). A jen pro zajímavost, jediná kvalitní a kompletní kopie se našla v Paříži na bleším trhu v roce 2015 a skutečná crowdsourcingová kampaň na její nákup vynesla asi 2,5 milionu Kč.
(Peabody)
Videá (1)
Recenzie (3)
Viděl jsem nekompletní kopii, která byla objevena ve Filmovém muzeu v Amsterdamu. Je k dispozici na ulož.to a chybí pouze konec, který je ovšem popsán alespoň v titulcích, takže to žádný zásadní problém není. Snímek je to spíše průměrný. ()
Plně souhlasím s komentářem honajze. Film má zajímavý nápad - jak by vypadala společnost, kdyby odešli židé? Nic by nefungovalo, protože jejich přítomnost byla markantní v umění, obchodu a společenském životě a jejich práce přinášela společnosti prostředky, které její absencí chybí. Pak ale člověk vidí film a všechno je takové nedotažené. Stadt (město) ohne Juden je najednou celý stát, protože odchází do exilu. Snoubenka má přerušit komunikaci se snoubencem, ale pak na něj má počkat. Otec odjede bez dítěte, ale v dalším záběru čte matka dopis, že si dítě vzal do ciziny. Ta nelogičnost bije do očí stále víc a ve stejnou chvíli se dostavuje pocit, že je to takové hloupé, a že ani ten chybějící konec by to nezachránil. Navíc expresionismu tu není ani špetka, herectví taky moc ne. ()
V kontextu doby a toho, co se dělo potom, by se asi film mohl posuzovat jinak, ale když ono to nefunguje právě ani jako film. Z expresionismu zde je jen krátká scéna v blázinci, inspirovaná Munrauem či Wienem, ale jinak to postrádá scénář, logiku, herci hrají jak poslední šmíry, hlavní herečka je ošklivá mužatka, fakt nechápu, co na ní Leo viděl (mimochodem, scéna, jak má tahle dívka radost a tancuje a skočí ke klavíru, to byla síla, jak směšné to bylo), a vlastně - i když jde nepochybně o agitku - netuším, jakým způsobem autor (sám žid) znal židovské prostředí. Protože v době chanuky nikde nejsou svícny, o židech mluví jednu chvíli jako o těch, kteří tahají na nitky v chodu světových dějin a byznysu, bez nichž se město položí, protože gojové neumějí podnikat, pak ale sám sebe popře chlápkem, který udělá z kavárny pivnici a lidi mu tam začnou chodit... Chybí tah na branku, jasně řečené a), nebo b), kromě jasného tématu, že by lidé různých názorů měli umět žít vedle sebe a navzájem se podporovat. Film je prostě žel hrozně amatérský po všech stránkách, v agitce prvoplánový, ve vyznění nejednoznačný. ()
Galéria (7)
Fotka © ARTE France
Reklama