새드 무비
Sad Movie
Obsahy(1)
Snímek Jong-kwan Kwona vyprávý 4 příběhy o lásce, každý z jiného úhlu pohledu. První je o nebojácném hasiči (U-seong Jeong), jeho přítelkyni (Su-jeong Im) a jejich společném životu ve strachu z přítelova povolání. Druhý vypráví o pohledném malíři (Ki-u Lee) a "sněhurce" (Min-a Shin), která je do něho bezhlavě zamilovaná a bojí se odhlalit mu svou tvář, na které jsou jizvy z požáru, který o vlásek přežila. Další příběh je o rozvodovém poslíčkovi, který si vydělává jako posel špatných zpráv a snaží se sehnat peníze, aby se k němu jeho bývalá přítelkyně (Tae-yeong Son) vrátila. Poslední příběh nás zavede ke starostlivé matce (Jeong-a Yeom) s rakovinovým nádorem, kterou její syn (In-seong Lee) nemá rád, protože se mu nevěnuje. Když ale v nemocnici najde její staré deníky, dozví se jak moc ho matka miluje a že by pro něho udělala vše. Jak tyto příběhy skončí? (Káronoš)
(viac)Videá (1)
Recenzie (48)
Krásně pojatý film s pěknou hudbou, o propletenci 8 osudů, kterým štěstí nepřeje, ale přesto se snaží dýchat z plných plic. Trošku jsem se tohoto filmu bál, že po shlédnutí budu zklamaný a sklíčený, ale koukalo se na to opravdu pěkně. Min-a Shin je naprosto perfektní a krásná herečka i s jizvou na tváři. 75 % ()
Taká mozaika typu Love Actually, ale vzhľadom na názov filmu a kórejské tradície sa to nakoniec všetko ústredným štyrom párom poserie. V niektorých prípadoch do tých najtragickejších rozmerov. Na mňa najviac zapôsobil príbeh syna a matky. Potom ma bavil príbeh hluchej vďaka Min-ah Shin a príbeh požiarnika vďaka môjmu obľúbencovi Woo-seong Jeongovi. U Tae-hyeon Chaovi ma bavilo hlavne to, že nehrá zase chudáka ale tentoraz nezodpovedného flákača. Vyznenie jeho príbehu bolo ale najslabšie. Citového vydierania je tu tak akurát. Niektoré príbehy na mňa zafungovali a polovica ma nechala chladným a iba som bol zvedavý jak skončia. Výsledkom je mierne nadpriemerná melodráma s príbehmi, ktoré boli príliš chatrné, aby utiahli samostatný film a tak ich pospájali. 7/10. ()
S politováním konstatuji, že jednou za čas se ve mně probudí cynik, ošklivý a zlý cynik, ač jím jaksi z podstaty nejsem. Jsou tu čtyři příběhy, možností spousta a já předpokládám, že to dopadne tzv. pade na pade, jako ve skutečném životě, něco vyjde, jiné neklapne. A ono ne. Převezli mě. Malé dítě plačící v dešti a hasič uprostřed plamenů se sundanou maskou, neomluvitelná prekérka citového vydírání, tak to vnímám já.. ()
Kýčovitá omalovánka. Zprvu se mi líbila hodně. Těšil jsem se na nové obrázky, na vztahy mezi nimi, na jejich propojenost, na slzy kvůli nim prolité. Dobře napsané, protože sympatické, postavy mi záhy přirostly k srdci a očekávaje od tvůrců věrnost ke zvolenému názvu, už už jsem si připravoval krabici papírových kapesníků na utírání tváře zmáčené slzami. Další Okamžik k zapamatování (s kterým má Sad Movie společného Woo-sung Junga) z toho nakonec nebyl, ač nedokážu napsat, čí vinou. Bylo to příliš krásné, příliš dokonalé a předvídatelné. Zpomalené záběry podmalované nádhernou hudbou a škaredé věci postihující hodné lidi - bezostyšná hra na city. Jenže, nebyl A Moment to Remember v tomto ohledu stejným či alespoň podobným vyděračem? V čem je problém, proč to jednou zabralo a podruhé ne? Možná to způsobilo jenom mé citové rozpoložení, možná jsou důvody složitější, ale asi budu mít problém je popsat, neboť jsem se příliš soustředil na to, proč TO nefungovalo. Sad Movie je podobně jako Magnólie nebo Crash mozaikou lidských osudů, které se však jenom lehce oťukávají a nikdy do sebe nenarazí. Jejich hlavním spojovacím elementem je lidské neštěstí, smutek, komunikační problémy (o nich například vypovídá s mnohem větší lehkostí než „přetížený“ Babel). Na rozdíl od PTA nedokáže Jong-kwan Kwon (libozvučné jméno :) jednotlivé dílky, příliš dokonalé samé o sobě, poskládat do silného přitom křehkého výsledného tvaru. Některé nápady, některé konkrétní momenty, mi utkvěly v paměti, stejně tak s nimi spojený a těžko popsatelný pocit „blesku projíždějícího tělem“, nebo jak to výstižně nazvat. Na konci, kdy název filmu nabyl pravého významu, jsem nezůstal sedět jako opařený, nevyloudil jsem ani jednu slzu. Prostě konec, šlus, sbohem a šáteček. Úspěch podobných filmů asi hodně záleží na jemných nuancích, na nepostřehnutelných náznacích a vaší náladě a ochotě být „emočně ždímán“. Čtyři hvězdičky mu nakonec, po nelehkém rozhodování, dám, neboť technické stránce, stejně tak hereckým výkonům nelze v podstatě nic vytknout. 75% Zajímavé komentáře: wipeout, LuckyStar ()
Konečne po dlhšej dobe korejsky smutný doják (citové vydieranie aj napriek varujúcemu názvu, nie je ani zdďaleka tak veľké, ako mnohí čakali), ktorý vo mne rozvibroval tie najkrašie city a nežnosť v miere, akej sa to podarilo doteraz len pár snímkam -> Moment, Classic, ...ing, a ešte jeden nemenovaný ... :) P.S.: Maskoty zábavného parku boli úžasnééééééééé. Každá scénka s nimi bola pre mňa oázou široko a trvale roztiahnutého úsmevu od ucha k uchu. "Omnibus" krásny, jemný, citlivý a nezabudnuteľný. Presne ako život a LÁSKA. ()
Reklama