Odvaha milovať

Nemyslím si, že je tohle pro náročného diváka. Je to přetláskaný, asi ve snaze ukázat několik podob lásky nebo co...trochu mi to připomnělo Italštinu pro začátečníky, kde se taky trochu umírá a hodně miluje. Jenže tam si nikdo z vraždy nedělá šoufky (i když to je nejzábavnější část filmu) a nesnaží se filosofovat o divadle. Já těm Francouzům prostě nerozumím... (01.05.2006)

Lelouch použil svůj osvědčený způsob vyprávění, tentokráte se k příběhu přidal i sám coby aktér. Začínám nabývat dojmu, že mi Lelouchův postup nikdy nezevšední. Ale zde musím konstatovat, byť jsem viděla několikero jeho filmů a jsem tudíž zvyklá se orientovat v té směsici příběhů, že některé postavy mi splývaly. Také by mě zajímalo, kam se poděla Lelouchova fascinace klasickou hudbou, zde všechnu muziku zabezpečil Francis Lai. To nebývá zvykem, aby na to byl Lelouchův dvorní skladatel sám. Kam se poděl kolega Beethoven? (04.03.2012)

Přepsáno v červnu 2019. Odvaha milovat je odlehčeným náhledem na klokotání vášní života. Romantický básník Claude Lelouch zůstává věrný svému dávnému předsevzetí a v zasnění píše zamilované verše. Pohrává si se zlomyslností, své oběti trýzní úzkostí špatných voleb a vnitřní nejistotou. Spojuje i boří, lechtá a říhá na všechny zbraně lidské zloby a vzájemná nedorozumění. Přízemnost se sžírá prospěchem, osamělost vyhrožuje a panikaří. Lelouch věří v sílu mocného osudu a velikost života se nemůže zříkat své budoucnosti. Odlehčení je nabito energií a neposedně poskakuje z jedné nohy na druhou, metá kozelce, vzájemné proplétá odlišné tělesné údy a učí se rozpoznat správný okamžik, vedoucí k slastnému opojení. Zvrhlý osud má své vlastní pány a láska nesměle rýsuje své vyznání. Hlavním pokusným objektem je Mathilde Seigner ve dvojroli jednovaječných dvojčat Anne a Clémentine. Osamělost je přítěží radosti a bolestivým místem rozumu i citu. Přechodné cíle se drolí v suti pochybností a zklamání, proto se nejdříve musí překročit stín vlastního strachu. Odvaha je klíčem k pocitu niterného štěstí. Nejdychtivější postavou je Shaa (zajímavá Maïwenn), začínající zpěvačka. Láska je znejistěna vlastní ctižádostí a touží po slávě. Rychlý pád z piedestalu se neobejde bez rachotu a pochopení svého omylu. Ale náprava není vždy možná. Nejrozervanější postavou je Massimo (příjemný Massimo Ranieri), pouliční zpěvák italského původu. Nové duo postupně získává popularitu, rozpad je nejtěžší životní bolestí i novou možností k obrození vlastního stavu. Láska si krutě pohrává a bouří. Další obětí spotřební romantiky je Michel Gorkini (sympatický Michel Leeb), velkoobchodník s pizzou ruského původu. Bohatství není samo o sobě zdrojem štěstí, unáhlená volba zabodává nůž do slabin a ozvěna se vysmívá. Osud spřádá svou vlastní velkolepost. Výraznou postavou je také Sabine Duchemin (smyslná Arielle Dombasle), divadelní herečka, uvyklá na život v přepychu. Život je hrou a užívá se každý příležitostný prožitek do posledního dechu. Teatrálnost akcí vydírá slabé povahy. Z dalších rolí: Michelova spolehlivá právnička Line (Line Renaud), Michelův nový řidič a Clémentinina špatná volba Sami (Yannick Soulier), Sabinin kolega Pierre (Pierre Arditi), vševědoucí a bolest tišící bezdomovec Bůh (Ticky Holgado), protřelý hudební agent Didier (Francis Perrin), čachry provádějící prodavačka klenotnictví (Cristiana Réali), či režisér nově natáčeného filmu (sám režisér Claude Lelouch). Odvaha milovat vychází i končí v prostředí uměleckého světa. S jízlivým pobavením se shlíží na změť těl a vášní lidského hledání niterného štěstí. Láska je nejvyššího hodnotou, osud si krutě pohrává a pokorné odměňuje. Příjemně zábavné. (11.07.2009)

Líbil se mi nápad s filmem ve filmu, i když jsem chvílemi ztrácela přehled o tom, co je "realita" a co "film". Ale to měl být nejspíš záměr a vlastně mi to vůbec nevadilo. Naopak to vytvářelo zvláštní atmosféru. Hudba se mi líbí, francouzština je vážně libozvučná. Místy mi celý film přišel zbytečně hektický. Zpočátku se vše hezky rozvíjelo, ale potom to skákalo až moc po dost krátkých intervalech. SPOILER: Zaráželo mě ale, že sestry se skoro vůbec neusmívaly, dokonce ani na vlastních svatbách. Záměr? I kdyby tomu tak bylo, tak mi to moc nesedí. A komedií bych to určitě nenazvala. (23.02.2008)

Mnoho postav, jejichž příběhy propojuje téma lásky. Líbilo se mi plynulé přecházení mezi jednotlivými aktéry, kdy Lelouch neváhá vstupovat do rozhovorů třeba odprostředka. Akceleruje tak děj, který se skládá spíš než z nějaké "akce" z dialogů - ty jsou však napsány výtečně! Lelouch si tu také pohrává s jakýmsi "filmem ve filmu" - sám se asi v polovině stává hrdinou příběhu, když se rozhodne natočit film a hrdinech první půle. Příběh potom několikrát (bez varování) přeskakočí z reality do "reality filmové". Působí to sympaticky, ale jako by se v těcto místech nedařilo Lelouchovi překročit hranici pouhého vtipu - emoce mezi ústředním párem Shaou a Massimem jako by se vytratily. S příchodem "filmových triků" působí vztahy poněkud strojeně. Ve filmu zahní několik písniček. Přiznám se, že slyšet pořád dokola a dokola ty samé mě trochu znavovalo, ale když jsem vycházel z kina, měl jsem dobrou náladu a jednu z melodií jsem si prostě musel broukat. (26.04.2006)