Ctihodné mŕtvoly

Ctihodné mrtvoly jsou bezesporu dobrý film. Inspektor Rogas v podání Lina Ventury je opravdu sympaticky věrohodný, sympatický a věrohodně pátrající. Nicméně jak si jinak pomalé filmy užívám, tentokrát jsem monotónní italštinou upadala téměř do letargie a myšlenky se mi i při čtení slovenských titulků a sledování gest herců atd. stačily rozbíhat do všech stran. Špatné to znamení. Bylo to pomalé, dlouhé, chvílemi nudné a bez napětí. Místy upištěná hudba Piera Piccioneho mi přišla občas až rušivá, lépe jsem si vychutnala "tiché" scény. Musím se přiznat, že nebýt pánů Ventury a Salvatoriho bych to asi vzdala. Své udělal i moc, moc italský začátek a ještě více politiky. Pomalá a dlouhá politika jaksi není šálek mého tea. Takže hodnotím o chlup slabší čtyřkou, protože je to jinak téměř bezesporu dobrý film. (08.09.2011)

"Pravda není vždy revoluční." Závěrečná věta filmu ironicky odkazující k nejznámějšímu výroku marxistického myslitele Gramsciho je bohužel o poznání údernější něž zbytek snímku, který do značné míry oplývá naivitou, nelogickým chováním postav i ne zcela přesvědčivým, resp. jasným vykreslením naznačeného státního komplotu. Obdobný dojem mám mimochodem i z četných dalších italských politických thrillerů této epochy včetně proslulého "Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky", kde shodou okolností rovněž závěrečná replika (věta "Něco se vám snad nelíbí?" cynicky vmetená zloduchem do tváře dosud idealistického hrdiny) předčí o úroveň zbytek filmu. Costa-Gravras o chlup vede. P.S. Abych však byl spravedlivý, za pozornost v tomto filmu stojí přece jen více věcí. Kromě úvodní symbolické scény s "ctihodnými" mumiemi k nim určitě patří zdařilý mrazivý dialog Maxe von Sydowa s Lino Venturou o soudcovské neomylnosti. (29.09.2012)

Poněkud nezáživný film, děj se pomalu táhne a režii chybí invence, je to pojato spíše dokmumentaristicky. Nijak to nevybočuje z řady nevýrazných italských kriminálek sedumdesátých let. Dokoukal jsem to jedině díky Venturovi, ale ani on to nezachrání. Složitá politická témata se nedají vyřešit v dvouhodinovém filmu a autoři to dobře vědí. Produkce: Produzioni Europee Associate (17.09.2018)

Skvělý začátek, bídný konec. Když komisař Rogas vyšetřuje a páni kmeti soudci po jednom klesají v hrob, atmosféra a la Palermo je skvělá. Jak je ale Lino nucen přibrat ke spolupráci politické, najednou se nic neděje, film nutí k usínání, Lino se potí, a pak už se jenom čeká na poslední kulku. SPOILER: tady jsou naproti ve skle dírky od kulek, to je jasná sebevražda, pravda počká. Trochu zklamání, ale určitě ne z dabingu. Na téma italské mafie existují napínavější filmy. (25.10.2017)

Ventura chodí, dívá se, podivuje, vyptává, tváří. Jinak jsem tomu moc nerozuměl. Navíc, když jsem pochopil, že to, abych tomu nerozuměl, je režisérův záměr, svádělo mě to k usínání. Ventura je skvělý a dá se na něj dívat i jen tak, ale přece jen mám raději filmy, u kterých na konci vím, kdo je vrah a kdo policajt. (27.08.2010)