Příměří

Film začína oslobodením Oswiecim-u - Auschwitz-u a tým aj novým začiatkom pre mnohých ľudí. Cesta späť do svojej vlasti nie je len ďaleká a neistá, ale najmä pretkaná bolestivými spomienkami. Tento film nie je nabitý ani herci zvučných mien ani drastickými scénami týrania a ani obscénnosťami, ale jednotlive filmové obrazy a myšlienky hlavného hrdinu vás prinútia rozmýšľať nad krutosťou a neľudskosťou vojny. (22.08.2008)

Většina z nás nic podobného nezažila, tak ani já se neumím cele ponořit do myšlení člověka, který si prošel takovým peklem. Co všechno prožil a cítil při různých situacích na té předlouhé cestě do svého domova. Jak bylo vidět, tak ty obrovské jizvy se jen velmi těžko hojí a každý zdánlivý a pro nás normální moment dokáže vyvolat u takového vnitřně zraněného člověka kruté vzpomínky z minulosti. Jeden z těch pro mě zajímavých momentů byl i příjezd na Mnichovské nádraží a s tím i spojený symbolický akt jedno Němce. I když kdo ví, sice to vzbudilo u mě mírné rozpaky, ale co když se to opravdu stalo...........já nevím. Když vezmu v potaz, že je to z části podle skutečné události, tak si tenhle trochu vyjimečný film určitě zaslouží ocenit. (09.01.2017)

Cesta od otroctví zpět k lidství podaná jako odysseovské putování válkou zničenou krajinou východní Evropy. Skupina z koncentračního tábora Auschwitz osvobozených italských vězňů, a to politických i kriminálních, prožívá na své cestě řadu bizardních příhod - smutných, trapných i groteskních. Jejich duše se probouzí k životu a utrpěné rány bolí často čím dál tím více. Film končí nejistou třepetavou hvězdou naděje, ale v realitě to bylo často jinak. Sám Primo Levi nakonec spáchal sebevraždu, stejně jako mnozí jiní podobného osudu. Film je natočen bez dryjáčnických efektů, kutivovaně. (11.05.2014)

Tohle není vyloženě film o druhé světové válce, který si budete dlouho pamatovat, možná vám časem mezi těmi ostatními celkem snadno zapadne, ale to jen proto, že tak netlačí na pilu, že je v něm John Torturro tak nesmírně tichý a klidný, a to i přesto, že si prošel děsivými událostmi. Přesto pokračuje a de dál v Evropě, která už nikdy nebude taková jako dřív. (09.08.2017)

Pozdní Rosi, jehož filmy ze 70. let patřily k tomu nejlepšímu, co v italské kinematografii vzniklo. Stále je to ale Pan režisér. Cit pro práci s literární předlohou a navození pocitů. které prožívají hlavní postavy v tomto pro ně tragickém životním období, kdy ale přeci jen už vidí "světélko na konci tunelu", které se během děje filmů znatelně přiblíží. (02.03.2014)