Anjel Pána

Mohla to být milá, vánoční pohádka, která by ukázala smysl vánoc, či jaká je křesťanská víra atd. Jenže na můj vkus není vhodná moc pro děti. Je tu dost takového zvláštního násilí či špatného chování jako jsou krádeže či sobectví, které se sem moc nehodilo a tím se z pohádky stává něco temnějšího. Pro příště bych nechal tyhle lidské nešvary stranou a více bych rozvinul pohádkovou stránku. (20.07.2017)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Anděl Páně je ohromně povedený v nebeských scénách (nejvíc mě rozesmálo kádrování Hlaváčové, Jiráskové a Zindulky), v těch pozemských už tolik ne. Negativní trio správce-klíčnice-rychtář je až nápadně podobné trojici správce-Dorota Máchalová-kaprál z pohádky S čerty nejsou žerty, ale s jedním bolestným rozdílem - tím je jejich zmarněný komediální potenciál. Takže střídání scén s pány Trojanem a Dvořákem a všech ostatních by se dalo zakreslit jako EKG - nahoru dolů nahoru dolů. 70% (03.01.2007)

Rozprávkový vianočný program potrebovalo presné takéto oživenie. Z americkej produkcie sa nejakých pár vianočných trapností vždy vyrojí každý rok, ale ozajstnú chuť rozprávky v novšom prevedení som sa dočkal až teraz. Návrat ku klasike v modernom šate, ktorý je navyše v perfektne vyváženej miere, potešil mňa aj ostatných rozprávkových klasikov u nás doma. 80%. (25.12.2007)

Už před vánocemi mi známí říkali, že je to nejlepší česká pohádka za dlooouhou dobu. Také, než jsem film viděl, mi bylo sympatické, že Jiří Strach sehnal víc peněz, aby mohl jít film do kin, čímž se dostávám k tomu důležitému - chudičké mi to nepřišlo. Žádná supervýprava, samozřejmě, ale ošizené taky ne. Scénář Lucie Konášové (ta paní mi začíná imponovat čím dál víc!) je plný pěkných narážek na náboženství (ne znevažujících!) a jemného humoru. Spolu s určitým šibalstvím, se kterým na diváka celý snímek pomrkává, dává tohle všechno vzniknout opravdu kvalitní pohádce. Herecké výkony od těch hlavních partů (Trojan, Dvořák, Navrátil), až po "štěky" (Geislerová, Jirásková) jsou opravdu zapamatováníhodné. No, Jiří Strachu, děkuji ti za tvoji podporu (musím touhle veřejnou cestou) a i když se ty příběhy, jak ty sám říkáš, vyprávět teprve učíš, myslím, že to děláš velmi dobře :-) (08.02.2006)